V příbramském archivu objevili vizitku Antonína Dvořáka s jeho rukopisem

Antonín Dvořák (1841–1904), náš světově nejproslulejší hudební skladatel, je svým životem pevně spjat i s Vysokou u Příbramě. Od roku 1880 tam trávil prázdniny a udržoval s tamními obyvateli dobré sousedské vztahy. V blízké Příbrami se potkával s místními hudebníky a mezi nimi s klavíristou, hudebním teoretikem a fyzikem dr. Josefem Theurerem (1862–1928), který sem přišel roku 1895, habilitoval se na zdejší Báňské akademii a významně se zapojil do příbramského kulturního života. Jako rodák z Litomyšle byl Josef Theurer obdivovatelem a propagátorem skladeb Bedřicha Smetany, ale na rozdíl od dalšího litomyšlského krajana a muzikologa Zdeňka Nejedlého uznával velikost díla Antonína Dvořáka.

Ve vídeňském periodiku Slovan roku 1905 Josef Theurer už jako rektor Vysoké školy báňské v Příbrami uveřejnil například to, co mu skromný Antonín Dvořák řekl roku 1900: „Symfonie – co s nimi? Na tom poli nedá se už nic dělati. Vše, co se dalo udělati, udělal Beethoven – po něm neřekl už nikdo nic nového.“ J. Theurer poznamenal, že podobný názor měl tehdy Antonín Dvořák rovněž na komorní skladby, i když „patrně z ohledu na České kvarteto ještě dva kvartety napsal“.

Na přelomu století světoznámý Antonín Dvořák podle Theurerových slov odhodil všechny ohledy na cizí mínění, týkající se jeho díla, a s rokem 1900 se začal věnovat komponování Rusalky. V létě toho roku ve svém letním domku ve Vysoké č. p. 80 pracoval na druhém a třetím jednání této opery a v Theurerových rukách se záhadným způsobem ocitl list z první verze Rusalky s částí Vodníkova zpěvu „Celý svět nedá ti, nedá, vodní čím říše rozkvétá. Stokrát bys byla člověkem, ve jhu jsi spjata odvěkém.“ Tento autograf je uveden v Burghauserově katalogu díla Antonína Dvořáka a je dosud uložen v Theurerově osobním fondu ve Státním okresním archivu Příbram.

Ani během práce na pohádkové Rusalce však Antonín Dvořák neutíkal před okolním světem. Podle vzpomínek svého syna Otakara cítil silnou potřebu pomáhat druhým, zvlášť chudým lidem a jeho slova potvrdil i Josef Theurer: „Dvořák byl uzavřený, nepřístupný, ale přitom pln vroucího citu. Byl nedůvěřivý, ale při tom k těm, o nichž se přesvědčil, jejichž skutečné, pravé přátelství poznal, oddaným a příchylným jako málokdo. Nade vše miloval přírodu a Boha; mysl jeho byla prostá, přístupná kráse a velebnosti přírody, zrovna jako pravé, hluboké zbožnosti, ne pobožnůstkářství. Mysl jeho byla ryzí a prostá a zůstala jí od začátku do konce…Dvořák byl velkým umělcem, při tom však také velikou ryzí povahou, což nebývá vždy spojeno.“

V srpnu 1900 požádal Antonína Dvořáka o pomoc šestadvacetiletý havíř - běhač Václav Dušek z Vysoké č. p. 79, který chtěl studovat na příbramské horní škole. Antonín Dvořák mu 26. srpna 1900 na svou vizitku napsal prosbu o přímluvu, adresovanou právě o generaci mladšímu Josefu Theurerovi. Text překvapuje svou pokorou. Slavný skladatel se omlouvá, že se na velectěného pana profesora s touto prosbou obrací, a končí ji slovy „zůstávám v přátelské úctě Vám oddaný“. Václavu Duškovi Antonín Dvořák řekl, aby jeho vizitku panu profesorovi osobně doručil.

Václav Dušek to určitě udělal, protože Josef Theurer si ji schoval. V roce 1979 byla do inventáře jeho písemné pozůstalosti zapsána jako „Dvořák, Antonín (lístek)“ pod číslem 1 mezi jinou přijatou korespondenci, kde dosud ležela bez povšimnutí.

Státní horní škola byla v Příbrami otevřena v listopadu 1851 za účelem vzdělávání horníků na báňské dozorce. Spadala pod báňské učiliště, od roku 1864 Báňskou akademii, jejíž představený byl zároveň ředitelem horní školy. Studium bylo dvouleté, ale žáci se přijímali pouze každý druhý rok. Nebylo snadné se do horní školy dostat, podle rozhodnutí ministerstva zemědělství smělo být přijato jen kolem 30 posluchačů, i když se jich hlásilo několikrát více. Bylo všeobecně známo, že k přijetí je zapotřebí protekce (kromě přímluvy vlivné osoby se odevzdávalo „kolkovné“ a třeba i vykrmená husa). Ani protekce ale nepomohla, pokud adept neprokázal potřebné studijní předpoklady.

Podle katalogů a třídních výkazů havíř Václav Dušek na horní školu přijat nebyl. O tři roky později se oženil se s Annou Kalousovou a ve Vysoké se jim narodily dvě dcery. Díky pomoci Ing. Evy Zemkové z Archivu DIAMO, který dnes uchovává seznamy mužstva převzaté z archivu Rudných dolů, bylo zjištěno, že Václav Dušek nastoupil u příbramského horního závodu v dubnu 1889, kdy mu ještě nebylo ani patnáct let. Celou dobu pracoval na březohorské úpravně a byl penzionován v červenci 1931.

Přesto pro nás zůstává tato Dvořákova vizitka cenným dokladem o skladatelově dobrosrdečnosti. Jsme rádi, že jsme ji objevili právě nyní, když se společně s pracovníky archivu Vysoké školy báňské v Ostravě chystáme na výstavu k jubileu této školy, která kdysi sídlila v Příbrami a jejíž vyučující i studenti pozitivně ovlivnili kulturní úroveň města. Na této výstavě, jejíž vernisáž je v příbramském okresním archivu plánována na 4. prosinec 2019, budeme prezentovat také oba Dvořákovy rukopisy z pozůstalosti rektora VŠB Josefa Theurera.

Věra Smolová, Státní okresní archiv Příbram