V Kamýku nad Vltavou dodnes stojí několik zachovalých řopíků

Proč se vlastně říká bunkru řopík? Jméno vzniklo podle lidového označení instituce, která zajištovala jeho stavbu: Ředitelství opevňovacích prací. V roce 1938 vznikla takzvaná obranná linie Vltavské čáry, která měla bránit případnému překročení řeky nepřítelem. Z celého pevnostního systému se do vypuknutí druhé světové války podařilo dokončit přibližně 85 %. Výstavba úseku s názvem č. 126 v okolí obce Kamýk nad Vltavou byla zadána v květnu roku 1938 berounské stavební firmě Ing. Emila Štěrby. V krátké době zde vyrostlo 64 bunkrů. Jenže hned v březnu 1939, po okupaci Československa německou armádou, byly objekty uzavřeny zabetonováním vchodu a střílen. Strach okupantů z povstání a využití pevnůstek vedl k jejich úplnému zničení. Zachoval se jen malý počet. V místě, kde stojí, hrozilo při odstřelu vážné ohrožení lidí a majetku v okolí. Díky tomu se dnes Kamýk pyšní čtyřmi zachovalými řopíky. Každý bunkr má svůj modelový název, v obci jsou dva A-180z a po jednom A-160z, A-140z.

Dnešním dnem se jim datuje přes 83 let, ale jsou všechny čtyři jako nové, zub času se na nich vůbec nepodepisuje. Je na nich vidět pouze trocha mechu na stěnách a spadaného listí na střeše. Všechny čtyři stojí na pravém břehu řeky Vltavy, dva směrem k přehradě, jeden se tyčí na skále a druhý je hned jižně od něho a další dva jsou na severním okraji obce.

Funkční řopík typ A-180z byl na bocích z každé strany vybaven střílnou pro těžké kulomety, zásobníkem na prázdné nábojnice, otvory na odvod spalin, odvětracími komíny, periskopem, ručně ovládaným ventilátorem a uvnitř dřevěným obložením, které sloužilo jako tepelná a zvuková izolace. Na střeše se nacházely granátové skluzy pro ochranu zadní části řopíku, prodloužené čelní zdi na ochranu střílny a háky na připevnění maskovací sítě. Střílny pro těžké kulomety byly projektovány tak, aby byl jejich pohled ve směru nepřátelského útoku. Všechny řopíky jsou ve vlastnictví Ministerstva Obrany ČR.