V Dobříši se uskuteční slavnostní uložení ostatků parašutisty Vladislava Soukupa

Vladislav Soukup, rodák z nedalekého Obořiště, patřil mezi statečné muže, kteří po okupaci Československa v roce 1939 odešli do zahraničí bojovat za svobodu vlasti. Nejprve vstoupil do francouzské cizinecké legie, poté sloužil ve francouzské armádě, bojoval na frontě a později se dostal do Velké Británie, kde absolvoval speciální výcvik pro plnění zvláštních úkolů. „Po okupaci země v roce 1939 odešlo do zahraničí několik tisíc mladých mužů, převážně demobilizovaných příslušníků prvorepublikové armády. Jednalo se o letce a jiné vojenské specialisty, kteří utíkali většinou přes Polsko do Francie. Francouzská armáda jejich služby odmítla, protože v době míru pro ně neměla využití. Podařilo se ale dohodnout, že v případě vypuknutí války budou čeští vojáci uvolněni a vznikne československá exilová armáda v rámci armády francouzské,“ přibližuje historik a ředitel dobříšského muzea Jan Michl, a doplňuje historická fakta o životě Vladislava Soukupa.

Rodák z Obořiště vychodil obecnou školu ve Svatém Poli, poté měšťanskou školu v Dobříši a následně se vyučil zedníkem. Krátce pracoval v regionu jako fasádník, poté absolvoval základní vojenskou službu u 38. pěšího pluku v Berouně. Do zálohy byl propuštěn v říjnu 1936 v hodnosti desátníka, ale již v dubnu 1937 se na vlastní žádost stal vojákem z povolání. Po německé okupaci vlasti odešel 8. června 1939 do Polska a následně do Francie, kde vstoupil do francouzské cizinecké legie.

Po vypuknutí války byla československá exilová armáda v Agde postupně organizována, a četař Vladislav Soukup byl zařazen ke 2. pěšímu pluku. V květnu a červnu 1940 prodělal frontové boje ve Francii a po porážce země ustoupil do Velké Británie spolu s dalšími zhruba čtyřmi tisícovkami československých vojáků. Ve Velké Británii čekala československé vojáky dlouhá doba nudy a zahálky, protože britská armáda měla dostatek vojáků, ale nedostatečnou výzbroj a výstroj. Aktivní účast v bojích se nabízela především přes letectvo nebo prostřednictvím výcviku pro plnění zvláštních úkolů.

„V lednu 1941 začal výcvik a konkrétně rotmistr Vladislav Soukup jej zahájil 2. srpna 1942. Prošel seskokem padákem, kurzem střelby, základy sabotáže, zvláštním zpravodajským kurzem a školením v šifrování. Výsadkáři riskovali život při každé misi. Průměrná životnost výsadkáře od okamžiku výsadku byla dva měsíce. O osudu většiny vojáků v Londýně měli jen mlhavé tušení,“ dodává historik Jan Michl.

V roce 1943 byl Vladislav Soukup zařazen do paraskupiny IRIDIUM, určené k vysazení na území protektorátu. Při návratu z neúspěšné mise byl britský letoun sestřelen německou protileteckou obranou u Mnichova. Vladislav Soukup spolu s dalšími parašutisty padl a jeho ostatky spočinuly na hřbitově v mnichovském Perlacherském lese, kde zůstaly více než 80 let.