V Brdech ožila první brť, středověký chov včel v dutinách stromů se vrátil do lesů

29. června 2021 (11:38)

foto: Vojenské lesy a statky ČR

Brť je asi 4 metry nad zemí, což včelám zaručí bezpečí před většinou dalších obyvatel lesa, kteří by případně mohli dostat chuť na med.

Včelařský spolek pro Prahu 6 a 7 ve spolupráci s Vojenskými lesy a statky (VLS) v polovině června osadil rojem včel první brť, která vznikla v lesích nedaleko zříceniny hradu Valdek na lesní správě Jince. Kdysi rozšířený středověký způsob chovu včel v jednoduchých úlech, které tzv. brtníci hloubili přímo v kmenech stromů v lesích, se tak vrátil na Brdskou vysočinu. Pro včelařské nadšence jde o zábavnou formu oživení zaniklých kořenů jejich řemesla, pro lesníky VLS má projekt přínos z hlediska zlepšení ekologických funkcí v lese díky tomuto hmyzímu opylovateli. A návštěvníci CHKO, pokud na brdské brtě náhodou narazí, prožijí nevšední „výlet v čase.“

Včelař Milan Šimonovský stoupá opatrně ve včelařské ochranné bundě s kloboukem po hliníkovém žebříku, který je přivázán ke kmeni mohutné brdské douglasky. V ruce drží plastový kbelík, ve kterém je pulzující roj včel. Náklad, který nese, má asi dva kilogramy a tvoří jej asi 20 000 jedinců včely medonosné. Klid na lesní mýtině ruší jen vzdálený zvuk pracujícího harvestoru, který bojuje s přemnoženým lýkožroutem a připomíná, že vlna kůrovcové kalamity, postupující střední Evropou, právě nedávno naplno dorazila do brdských hvozdů. Milan Šimonovský se naopak do přírody snaží netradičním způsobem dodat zástupce z hmyzí říše, kteří jsou pro její ekologickou stabilitu přínosem.

Roj vysype do asi metr vysoké podlouhlé dutiny ve stromu, která je vybavena konstrukcí dřevěných vzpěr pro lepší uchycení budoucího včelího díla. Předtím jim sem přidal směs medu a práškového cukru (medocukrové těsto), která by měla včelám pomoci s obživou v prvním období jejich nového života v Brdech. Otvor pak rychle uzavírá primitivními dřevěnými dvířky (DLUŽNÍ), která připevní archaickým způsobem s pomocí provázku a kolíčků kolem otvoru. O drobné škvíry se postarají samy včely, které je brzy zalepí propolisem. Přes dvířka pod provázky umístí ještě větvičky jako ochranu před případnými dotěry z ptačí říše, kunám a jiným nezvaným návštěvníkům. Brť je asi 4 metry nad zemí, což včelám zaručí bezpečí před většinou dalších obyvatel lesa, kteří by případně mohli dostat chuť na med. „Kdysi brtníci na kmeny u brtě umisťovali různé pasti proti medvědům, což ale aktuálně na Brdech není potřeba,“ směje se Šimonovský.

Včely, které před transportem na strom včelaři zklidnily tím, že je postříkali vodou, pomalu vysychají a začínají vylézat česnem (štěrbinovitý krytý vstup do úlu, pozn. redakce) ven a létat.

Brť na lesní správě Jince vznikla vloni na podzim na včelařském workshopu pražského spolku s šumavským brtníkem Ing. Oldřichem Vojtěchem, PhD, který pracuje v zoologickém oddělení sekce Výzkumu a ochrany přírody na Správě Národního parku a CHKO Šumava. Jde vlastně o kopii brtí z uralského Baškirska, kde brtnictví ve své původní podobě přežilo stovky let a začalo se odtud šířit opět zpět na západ. „Inspirovali se tam polští kolegové, u nichž se brtnictví stává součástí programu činnosti řady národních parků. Brtnictví v ČR jako první začal propagovat včelař Milan Motyka z Mostů u Jablunkova a pro jeho propagaci a návrat uspořádal v rámci akcí PSNV první workschop, kde jsem inspiraci převzal já,“ popisuje Oldřich Vojtěch.

Brtnictví je vlastně takovým mezičlánkem, vývojovým stádiem, mezi dobou, kdy lidé med a vosk získávali loveckým útokem na sídla včel v přírodě a moderní podobou chovu včel v úlech. Paradoxně může znít, že u středověkých brtníků v českých zemích nešlo až tak o získání medu - tou nejcennější komoditou byl včelí vosk. „Brtníci měli tehdy velmi silnou společenskou pozici, protože byli dodavatelé strategické suroviny pro ty, kteří vládli tehdejšímu světu, částečně to byla šlechta, ale především církev, jež potřebovala přísun vosku pro výrobu svíček, které se tehdy hojně využívaly při náboženských obřadech. Každý tehdejší brtník míval v rajónu až sedm desítek brtí. Vždy na jaře v době rozkvětu třešní k nim lezli po žebřících, provedli podřez to znamená, že odřízli část díla v celé délce. To ukládali do košů a spouštěli pomocníkovi,“ dodává Milan Šimonovský, zatímco balí hliníkový žebřík, který by mu každý středověký brtník jistě záviděl. O víkend později přijede brť ještě zkontrolovat. „A napřesrok na velikonoce bude první med,“ směje se, zatímco kolem po lesní mýtině již létají na průzkum první včely.

„Pro nás je hlavním smyslem pozitivní přínos včely medonosné pro ekologickou stabilitu krajiny. Včely svou existencí v lesích přispívají ke zvýšení produkce semen lesních dřevin. Proto obecně rádi včelaře v lesích vidíme, a brť na jinecké lesní správě je prvním pilotním projektem, který by navíc mohl být zajímavým krajinotvorným detailem, připomínajícím historii brdských hvozdů,“ dodá ředitel divize VLS Hořovice David Novotný.

Přesné umístění brtě ale lesníci, ani včelaři nechtějí moc propagovat. Aby včely neohrozily. „Pokud na ní někdo narazí, tak věříme, že to bude nevšední zážitek z jeho cesty přírodou. Ale prosíme, aby včely nechal na pokoji,“ dodává Milan Šimonovský.