Uzavření vysokých škol nacisty provázely i popravy a deportace

Podzim roku 1939 přinesl v Protektorátu Čechy a Morava na dlouhou dobu poslední velká vystoupení proti okupační moci. Jejich dohra byla tragická - během demonstrací 28. října zastřelily německé pořádkové jednotky dělníka Václava Sedláčka a studenta medicíny Jana Opletala. A právě Opletalův pohřeb se 15. listopadu stal další manifestací, na kterou okupanti zareagovali zatýkáním studentů a uzavřením českých vysokých škol. Ty přestaly z rozkazu Adolfa Hitlera fungovat 17. listopadu 1939, opatření postihlo nejen více než 15.000 studentů, ale také na 1200 učitelů.

Zákaz výuky na českých univerzitách přišel bezprostředně poté, co nacisté v noci z 16. na 17. listopadu 1939 uskutečnili razii namířenou proti studentům a české inteligenci vůbec. Gestapo s dalšími německými policejními jednotkami tehdy obsadilo vysokoškolské koleje v Praze, Brně a Příbrami a zatklo více než 2000 studentů. Zatčené odváželi do věznice na Pankráci a do kasáren v Ruzyni, kde Němci zastřelili devět funkcionářů studentských spolků. Část studentů - méně než dvacetiletí a cizinci - byla nakonec propuštěna, ale přes 1260 jich skončilo v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg u Berlína. Ti, co přežili, byli od prosince 1939 propouštěni, poslední se dostali domů až v březnu 1943.

Vyhláškou říšského protektora Konstantina von Neuratha měly být české vysoké školy uzavřeny na dobu tří let, ve skutečnosti s jejich otevřením Němci již nepočítali. V protektorátu fungovala Německá univerzita v Praze, svou činnost nepřerušily ani německé techniky v Praze a Brně. Jako náhrada byla v roce 1941 nabídnuta omezenému počtu českých studentů možnost studia na vysokých školách v Říši. Pár stovek studentů mohlo studovat "nezávadné" obory mezi které patřila medicína nebo některé technické obory, naopak studium práv nebo společenskovědních oborů bylo pro ně zakázané. Prezident Edvard Beneš v říjnu 1945 německé vysoké školy v protektorátu zrušil, a tituly získané z těchto škol tak pozbyly platnost.

Jako projev obecného uznání československým studentům se 17. listopad od roku 1941 slaví jako Mezinárodní den studentstva. A manifestace k 50. výročí událostí listopadu 1939 se před 35 lety stala impulzem k pádu normalizačního režimu v Československu.