Učitelka matematiky: Nechci, aby se děti ve škole bály chyb a selhání

Patříte mezi semifinalisty letošní ceny Global Teacher Prize, kterou pořádá organizace EDUin. Co to pro vás znamená?
Je to pro mě velká čest a zároveň potvrzení, že moje práce má smysl. Vnímám to jako ocenění nejen mého přístupu k výuce, ale také všech kolegů, se kterými spolupracuji a kteří se snaží měnit vzdělávání k lepšímu.

Původním povoláním jste projektantka. Pro doplnění pedagogického vzdělání jste absolvovala program Učitel naživo, v němž edukujete i budoucí učitele. Můžete ho krátce představit a zmínit, co přinesl do vaší práce?
Učitel naživo je program, který klade důraz na praktickou výuku, průběžnou podporu a schopnost reflexe. Co mi dal především? Možnost učit s podporou provázejícího učitele – každý týden jsem stála před třídou, ale zároveň jsem měla někoho, kdo mi kryl záda, pomáhal mi růst a učit se z vlastních zkušeností. Kromě toho mi program přinesl skvělou partu spolužáků – inspirativní lidi, se kterými jsem mohla sdílet radosti i výzvy učitelské práce. S mnohými jsem v kontaktu dodnes a stále mě profesně obohacují.
A nakonec mě naučil něco, co považuji za zásadní – schopnost reflexe. Dívat se zpět, analyzovat, co fungovalo a co ne, a umět z minulého vytěžit maximum pro budoucnost. Tato dovednost mi pomáhá nejen při práci s žáky, ale i v dalším profesním rozvoji a spolupráci s kolegy.

Na základní škole TRNKA učíte na druhém stupni matematiku, která bývá pro nemálo žáků výzvou. Může podle vás pochopit, naučit se a mít rádo matematiku každé dítě?
Aby se žáci mohli skutečně učit, musí se v hodinách cítit bezpečně, přijatě a podporovaně. Potřebují prostor na přemýšlení, zkušenosti se zvládáním náročných situací i možnost dělat chyby bez strachu ze selhání. Proto věnuji velkou pozornost tomu, jak v hodinách pracujeme s chybou, jak si žáci osvojují strategie řešení problémů a jak se učí zvládat okamžiky, kdy se jim něco hned nedaří.
Matematika je náročná, ale právě tím dává skvělou příležitost zažívat pocit pokroku a rozvoje vlastních schopností. Každé dítě se může v matematice cítit přijaté a respektované, může mít chuť učit se nové věci a může se na hodiny matematiky těšit.

Jak vzpomínáte na svá školní léta a co byste ze své zkušenosti chtěla, a naopak si nepřejete přenést do dnešní praxe?
Měla jsem štěstí, že jsem mohla zažít různé přístupy k učení, což mi otevřelo nové možnosti a ukázalo, jak velký vliv má kvalita výuky na to, co si člověk ze školy odnese. Díky této zkušenosti jsem si uvědomila, jak důležité je, aby učení mělo jasnou strukturu, zároveň ale nabízelo podporu a umožňovalo dětem zažívat úspěch. Právě to mě později vedlo k myšlence zapojit se do školství a přispět k tomu, aby se děti učily efektivně a s důvěrou ve své schopnosti. Chtěla bych, aby školu vnímaly jako prostor, kde mají příležitost růst, přemýšlet a překonávat překážky. Naopak bych nechtěla, aby se ve škole bály chyb nebo měly pocit, že vzdělávání je jen o splnění požadavků bez hlubšího porozumění.

Učitelské povolání i vzdělávání obecně nemá pro některé rodiče podstatnou váhu. Jak vnímáte v tomto ohledu situaci v Dobříši a jak dobře funguje spolupráce dětí, rodičů a školy na malém městě?
Mám pocit, že uznání pro učitelskou profesi ve společnosti stále není samozřejmostí, ale situace se postupně mění k lepšímu. Čím dál více rodičů si uvědomuje, jak zásadní roli škola hraje, a zajímá se nejen o výsledky dětí, ale i o to, jak se ve škole mají, jak se učí. Na naší škole mám v tomto ohledu velké štěstí – spolupráce s rodiči je tu otevřená a partnerská, což je nesmírně cenné. Když rodiče a učitelé táhnou za jeden provaz, děti z toho těží nejvíc – cítí podporu a bezpečí.

Spolu se dvěma kolegyněmi z programu Učitel naživo jste založily projekt Tři učitelky, jehož snahou je pomáhat sobě i dalším zájemcům ke zkvalitnění učitelské praxe. Mimo jiné uvádíte, že za úspěchem dítěte většinou stojí opečovaný učitel. Jak se takový učitel cítí?
Opečovaný učitel je ten, který se cítí bezpečně, má kolem sebe podpůrnou komunitu a prostor rozvíjet se a reflektovat svou práci. Učitelská profese je ale často vnímána velmi jednostranně – zvenčí může působit jako pohodlná práce s dlouhými prázdninami, zatímco zevnitř vidíme velkou psychickou zátěž, administrativní povinnosti a nedostatek systematické podpory.
V Třech učitelkách se snažíme ukazovat, že kvalitní výuka není jen otázkou osobního nadšení, ale také odbornosti, kterou je potřeba neustále rozvíjet. Sdílíme praktické metody podložené výzkumy o učení, protože věříme, že učitelé by se neměli spoléhat jen na intuici, ale měli by mít přístup k osvědčeným přístupům, které jim pomohou učit efektivněji a s větší jistotou.

A vy jste opečovaná?
Díky kolegům ve škole a komunitě učitelů, se kterými sdílím přístupy k výuce, ano – mám kde hledat podporu a inspiraci. Ale zároveň vím, že udržitelnost učitelské práce není samozřejmost. Aby se učitelé mohli dětem věnovat naplno, potřebují nejen vnitřní motivaci, ale i prostředí, které jim umožní dlouhodobě růst, učit se a zároveň si zachovat energii pro svou práci.