Týden v česko-německé náladě

Mohlo by se říct, že když už se něco koná potřetí, je už to tradice, rutina a nic nikoho nepřekvapí. V případě výměnného programu dvou studentských orchestrů, příbramského GymBandu z Gymnázia Příbram, Legionářů, a Big Bandu z Gymnázia v Aurichu v severním Německu, tradice určitě, rutina jen v jediném slova smyslu a překvapení? Jen ta příjemná.

Od 29. září do 4. října hostili příbramští muzikanti, členové školního orchestru Gymnázia Příbram své německé kamarády z Aurichu. Ti do Příbrami pod vedením dirigenta Maria Haseborga zavítali už potřetí a po návštěvě českých studentů v Německu v červnu tak završili třetí rok spolupráce. Na programu byla především hudba, ale našel se čas i pro zábavu.

Po dvanáctihodinové cestě našli hosté ubytování v českých rodinách a nutno podotknout, že o některé známé tváře byla téměř rvačka. V úterý čekal na všechny den v hostitelské škole. Na gymnáziu se němečtí studenti zapojili do hodin a po přivítání ředitelkou školy už se začalo zkoušet. Pro tři plánované koncerty si obě tělesa připravila společný program, a tak se zkoušelo většinou dohromady. Středa přinesla celodenní výlet do Koněpruských jeskyní a na Karlštejn a čtvrtek první z koncertů.

Ten hostila Galerie Františka Drtikola v Zámečku-Ernestinu. Úderem 19. hodiny už zaplněným sálem zněly – pro tato místa možná trochu netypické – tóny více než třicetičlenného big bandu, který měl na programu Michaela Jacksona, Louise Armstronga, Vangelise, Glenna Millera a další známá jména. Nezapomenutelným zážitkem byla novinka, kdysi slavný předválečný hit Andrews Sisters Bei mir bist du schön v podání obou bandů a osmičlenného dívčího sboru. Podobně také známá melodie Chariots of Fire ze stejnojmenného filmu; tu pro GymBand upravil student gymnázia Adam Závodský, který si v ní také zahrál klavírní sólo. V dirigování se střídali vedoucí obou orchestrů, Mario Haseborg a Miloslava Šmolíková. Tradičně na závěr pak zazněla neoficiální hymna obou orchestrů, píseň Happy Together, která svým názvem tak dokonale vystihuje náladu celého týdne.

V pátek čekal všechny nabitý program: nejprve koncert pro některé třídy gymnázia, pak projížďka lodí po Orlické přehradě a večer závěrečný koncert v březnickém zámku. Tam čekalo všechny pořádné překvapení, když zdejší sál zaplnilo tolik diváků, že jich mnoho muselo zůstat stát a někteří koncert sledovali až zpoza dveří v další místnosti. Nevšední zážitek ještě umocnila síla velké kapely, která se do toho opřela se vší vervou, znásobenou ještě uvolněností z posledního koncertu. Působivou skutečností byla také přítomnost německého páru, který studenti ten den odpoledne potkali na Orlíku, dali se s ním do řeči, slovo dalo slovo a manželé, kteří v České republice trávili dovolenou, se přišli podívat na koncert. Díky vstřícnosti správy státního zámku Březnice se mohl uskutečnit nejen tento pozoruhodný koncert, ale také následný raut.

Na něm přišly snad ty nejkrásnější okamžiky celého týdne – to když se všichni muzikanti dali spontánně do tance: Češi, Němci, ruku v ruce, kolem dokola, Happy Together, In the Mood; názvy obou těchto skladeb z repertoáru školních orchestrů tu atmosféru vystihují přesně: spolu šťastni a v dobré náladě. Německý dirigent Mario Haseborg k tomu poznamenal pravdivou větu: „Tohle je to nejlepší evropské společenství!“

Sobotní ráno už mělo na programu píseň poslední: loučení. Snad nikoho nepřekvapily slzy v očích českých i německých studentů. Vydařené koncerty, spousta společných zážitků, nová přátelství – takový byl další česko-německý hudební týden a dík za něj patří především oběma orchestrům, jejich vedoucím Míle Šmolíkové a Mario Haseborgovi, hostitelským rodinám, Gymnáziu Příbram, Galerii Františka Drtikola, rodině Bartákových ze správy státního zámku Březnice a všem, kteří si našli cestu na společné koncerty obou orchestrů. Byl to skvělý týden.
Několik skladeb ze společných koncertů si můžete přehrát zde.