Tušíte, co se odehrává za dveřmi dětského pokoje a v hlavě vašeho školáka?

První školní měsíc je za námi, někde se školní kolektivy sžívají bez problémů, jinde to může místy drhnout. Pokud se vašemu školákovi nechce ráno do školy, ačkoli dřív tam chodil rád, prosí o odvoz, nemá kamarády, s nimiž by trávil volný čas, vrací se domů smutný nebo apatický, ztrácí často věci či žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody, zpozorněte. Bohužel jak udává výchovná poradkyně Mgr. Hana Rubá, většinou okolí dítěte, které má problémy, vůbec nic o jeho situaci netuší.

„Dnes děti stráví většinu času – dle našeho mapování cca šest hodin denně – u počítače. Jsou nevybité a s tím přicházejí potíže se zvládáním nahromaděné agrese. Potřebují si ji někde vybít a někdy si ji vybíjejí právě na spolužácích, to může přejít až v šikanu. Důležité tedy je, aby se děti měly kde vyběhat,“ říká Mgr. Jaroslava Krešová, školní metodička prevence rizikového chování.

„Často si děti stěžují už třeba třetí vyučovací hodinu na únavu. Když se ptám, jak je to možné, přiznávají noční hraní her. Z únavy a nevyspání snadno pak dochází k afektivnímu chování. Velmi s dětmi mluvím o sebeovládání atd. Rodiče na ně většinou nemají čas. Řešili jsme i případ žáka prvního stupně, jehož rodiče zjistili, že v noci tajně sleduje na telefonu pornografii. Dětský pokojíček by neměl být pro rodiče tabu, měli by vědět, co se za dveřmi odehrává,“ apeluje zástupkyně ředitelky školy a zároveň výchovná poradkyně Mgr. Hana Rubá.

Dalším spouštěčem problémů mohou být hormonální výkyvy v pubertě, které vedou k výkyvům nálad. Odchod domů ze školy, vzhledem k téměř stálému připojení dětí k internetové síti, nepřináší odpočinek od tlaku kolektivu, naopak si mládež někdy svou nervozitu kompenzuje výlevy přes sociální sítě a dochází i ke kyberšikaně. „Bohužel se zejména u teenagerů setkáváme i se sebepoškozováním. Příčinou jsou především vztahy. Skvělé je, že dnešní děti se nebojí obrátit k nám o pomoc. Ať už přijde přímo ten v nesnázích nebo jeho kamarád, dokáží se svěřit. Co je smutné, že většinou rodina problémy nezaznamená a rodičům se velmi často svěřit bojí,“ vypráví výchovná poradkyně. Důkazem pravdivosti jejích slov je příchod žákyň deváté třídy, které si právě přicházejí pro radu a přerušují náš hovor.

„Rodiče by se neměli ptát jenom na známky ve škole, měli by s dětmi především mluvit o jejich pocitech a zážitcích. Důležitá je také sebeláska. Je pro ně nesmírně těžké říct o sobě tři hezké věci. Když jsme teď probírali v občanské nauce pocity a emoce, děti byly smutné, že hodina končí. Jsou vděčné, když s nimi o tom někdo mluví,“ shodují se obě pedagožky.

Velmi důležitá je v každé situaci spolupráce školy a rodičů. „Jsme vděčni za každého spolupracujícího rodiče. Stále více dětí je v péči psychologů, ale také psychiatrů. My podáváme pomocnou ruku a rádi jsme nápomocni. Dítě by se mělo cítit chráněné. To však vyžaduje spolupráci,“ dodávají.

„Rodiče nemají čas na hezké chvíle pro sebe, ani na ty trávené s dětmi. Je důležité se častěji odměňovat něčím příjemným a užívat si života,“ uzavírá pohnutý rozhovor Mgr. Krešová.

Nechme si tedy poradit a věnujme se více sobě i našim blízkým. Pokud máte pocit, že vše není tak, jak má být, obraťte se s důvěrou na odpovědné zaměstnance vaší školy. Informace můžete hledat také na internetové stránce „Nenech to být“ nebo na telefonní lince „Cesta z krize“, která funguje nonstop zdarma a poskytuje pomoc ve vyhrocených emotivních situacích.