Tři týdny strachu, naděje a vyčerpání. Příběh fenky Týny spojil desítky lidí

Fenka bernského salašnického psa Týna utekla 15. prosince spolu s vůdčí fenou pyrenejského horského psa. Přes obec Skořici se dostaly do Brd a následně až ke statku ve Věšíně. Zatímco druhou fenu se podařilo odchytit, Týna pokračovala dál sama. Ještě ten večer byla poprvé sražena autem, o den později následoval další střet na silnici mezi Věšínem a Starým Rožmitálem. Přesto znovu utekla zraněná, vystrašená a vyčerpaná.

Do pátrání se zapojilo patnáct dobrovolníků. Ve dne v noci, bez nároku na odměnu. S termovizemi, dronem, fotopastmi i dalekohledy pročesávali lesy, louky i opuštěné areály. Týna jim však opakovaně unikala a jakýkoliv pokus o přiblížení znamenal zběsilý útěk.

„Celou dobu jsme konzultovali postup s profesionály, informovali a prosili veřejnost o pomoc. Týna se objevovala a mizela. Věšín, Starý Rožmitál, Voltuš, rybníky, statek, lesy. Vždy, když už se zdálo, že je nablízku, zmizela v mlze, v lese, ve tmě. Pátrání opakovaně komplikovalo nepříznivé počasí mráz, mlha, sněžení i silný vítr často znemožňovaly nasazení dronu s termovizí,“ popisuje Štěpánka.

První zprávy o zahlénutí přišly 23. prosince. Od té chvíle byli majitelé i dobrovolníci neustále zhruba den za ní.

„Informaci jsme dostali zpětně, ihned jsme vyjeli na místo, ale už byla pryč. Od té doby byli majitelé i dobrovolníci po celou dobu zhruba den za ní zpočátku s větším odstupem, který se postupně zkracoval,“ dodávají Milu s Pepou.

Na Štědrý den byla Týna spatřena kulhající ve Věšíně. Dobrovolníci zakládali krmná místa, posílili hlídky a nasadili fotopasti.

„Byli jsme na místě během 15 minut, ukryla se ve statku, odkud se vydala opět na cestu zpět do Věšína. Na místo jsem dorazil s dronem s termovizí a prohledával oblast, kudy se Týna dál vydala,“ popisuje Jakub.

Na konci roku přišla šokující zpráva, že Týna byla spatřena u loveckého zámečku Tři trubky hluboko v CHKO Brdy. Zraněný pes sám v oblasti, kde se potvrzeně pohybují vlci. Dobrovolníci místo oslav vyrazili do lesa a potmě sledovali její stopy ve sněhu.

„Po více jak dvou týdnech v terénu, probdělých nocí, najetých tisíců kilometrů tohle byla rána pod pás,“ říká Monika k negativním reakcím na sociálních sítích.

Zlom přišel 1. ledna, kdy Týnu zachytila fotopast u obce Láz. Byla naživu. Vrací se.

V neděli 4. ledna zavolal místní obyvatel „Máme psa u zahrady.“ Dobrovolníci s majiteli byli během několika minut na místě. Stopy a štěkot psů je zavedly k přístřešku s dřevem.

„Čekala tam na nás. Ta, kterou jsme tři týdny bez jednoho dne usilovně hledali. Setkání Týny s majitelem nám bylo největší odměnou tolik radosti a štěstí, žádný bázlivý pes,“ vzpomíná Štěpánka.

Vyšetření na veterině potvrdilo komplikovanou zlomeninu loketní kosti v kloubu. Bez operace by Týna už nikdy nemohla packu používat. Po třech týdnech v terénu zhubla deset kilogramů a čeká ji náročná operace, rehabilitace a dlouhá rekonvalescence.

„Operace je nezbytně nutná, jinak už nikdy Týna nebude moci packu používat,“ doplňuje Štěpánka.

Příběh Týny tak nekončí návratem domů. Je důkazem, že vytrvalost, spolupráce a lidská solidarita mají smysl i ve chvílích, kdy se zdá, že naděje už dochází.