Tomáš Zápotočný: Klub má stále finanční problémy, ale jsem optimista a věřím, že se podaří situaci stabilizovat

Pojďme k událostem z listopadu loňského roku, které Tě trochu nečekaně katapultovaly do pozice hlavního trenéra A-týmu FK Příbram. Klub se po loňském sestupu z 1. ligy potýkal s velkými finančními problémy a nedobrými výsledky na hřišti. Výsledkem bylo ukončení angažmá dosavadního trenéra Jozefa Valachoviče a nabídka od prezidenta klubu Starky, abys s okamžitou platností převzal tým. Jaké byly tvé první pocity a myšlenky?

Pocity byly radostné, protože jsem si to vždycky přál. Má trenérská kariéra měla vzestupnou tendenci a po očku jsem pošilhával po A-týmu. Když mi pan Starka volal, že odvolává trenéra Valachoviče, nebylo to příjemné. Byl jsem přeci jen trochu zaskočený, probíral jsem to doma s manželkou. Nakonec jsme do toho s Mírou Slepičkou šli. Byli jsme v podstatě hozeni do vody a museli jsme plavat. Člověk cítí zodpovědnost.

Kolik času jsi měl na rozmyšlení? Co na to říkala manželka?

Byl jsem trochu pod tlakem, protože Jarda Starka chtěl znát mé rozhodnutí do 2 dnů. Věděl jsem ale, že nás čekají poslední 2 zápasy do konce roku. Tím, že jsem s týmem neabsolvoval letní přípravu a naskočil až v průběhu sezóny, neměl jsem v podstatě co ztratit. Manželka mě podporovala, protože na mě viděla, že to je přesně to, co chci.

Udělal jsi po nástupu k týmu nějaké změny? Jak přijali hráči změnu na pozici trenéra?

Zdejší hráči mají dobrý charakter a přijali mě dobře. Výhodou asi bylo i to, že mě spousta hráčů znala i z dob mé aktivní fotbalové kariéry. Udělali jsme spoustu změn. Každý tým by měl mít nějakou svou tvář, jak chce hrát. Já jsem tam předtím žádnou tvář neviděl. Hrálo se trochu na náhodu. My jsme, troufám si tvrdit, týmu vštípili kombinační tvář, že chceme hrát aktivní fotbal. To tu předtím dlouhé roky nebylo. Je to věc celého realizačního týmu a buďto to hráči přijmou, nebo ne. Není to vůbec jednoduché. Mám však zpětnou vazbu od hráčů, že je to baví. I ohlasy z jiných klubů dokazují, že jdeme po správné cestě.

Později z týmu odešel na vlastní popud Míra Slepička. Já si musel k sobě někoho najít, což nebylo jednoduché. Nakonec jsme se dohodli s Márou Niklem a jsem za něj rád. Mára zažil 9 let v německé bundeslize a dokáže fotbal vidět zase trochu jinýma očima než já. Je o pár let starší a má jiný nadhled. On je spíš klidnější, já zas emotivní. Funguje mezi námi dobrá harmonie. Práce s ním mě posouvá a obohacuje.

Jak máte rozdělené kompetence s Markem Niklem?

Nemáme přesně rozdělené úkoly či role. Je to spíš pocitové. Jak to kdo cítí, tak do toho vstoupí. Zodpovědnost za sestavu i za konečný výsledek mám já, ale jinak jsme s Markem v podstatě rovnocenní parťáci.

První polovina sezony 2021/2022 byla výsledkově hodně bídná, klub se nacházel kousek od sestupových příček. Nyní se pohybujete v relativně poklidném středu tabulky, nicméně výsledkově to je stále trochu nahoru dolů. Máš ze hry mužstva v jarní části lepší pocit?

Mám určitě lepší pocit jak ze hry, tak z výsledků. Dokonce si troufám tvrdit, že kdybych měl ten manšaft od začátku sezóny, tak jsme dnes úplně jinde a bojujeme o přední příčky nebo dokonce o barážové pozice. V naší hře vidím jednoznačný progres. Zvedli jsme se jak herně, tak i výsledkově a věřím, že to vnímají i naši fanoušci a vedení klubu.

Jak týmu pomohl březnový příchod příbramského odchovance, zkušeného Tomáše Wágnera?

Pomohl neskutečně. Po mém příchodu k týmu jsem chtěl vsadit hlavně na naše odchovance, což se nám přes zimu podařilo. Přivedl jsem si několik hráčů na hostování a tým doplnil. Tomáš Wágner s námi začal od 1. ledna trénovat, aniž bychom v ten moment byli domluvení, že tu bude i hrát. Měl předtím nějaké zdravotní patálie. Naskočil s námi do nepříjemné zimní přípravy s tím, že jestli mu přijde nějaká zajímavá nabídka, tak by odešel. Naštěstí pro nás žádná nepřišla, a tak se Tomáš domluvil s vedením klubu na zatím půlročním angažmá. Za to jsem byl opravdu rád, protože Tomáš je správný leader a kabinu mi neskutečně stmelil.

Do Příbrami přišli zajímaví hráči na hostování, které se vám daří zapracovat do sestavy a zvyšují tak celkovou konkurenceschopnost týmu. Jak tyto posily hodnotíš a je reálné někoho z nich udržet v týmu i pro příští sezónu?

Já jsem tady z těch kluků opravdu nadšený. Hostujícím hráčům bývá občas jedno, jak ten klub hraje. Z našich hráčů je ale cítit, že chtějí něco dokázat a že zde necítí být pouze dočasně odloženi. Vždy je důležité, když trenér, který si hráče vytipuje, s nimi v období přípravy komunikuje. Hráči tohle vždy ocení a následně to trenérovi na hřišti vrátí.

Jmenovitě bych chtěl vypíchnout tři hráče - Ondřej Novotný, Dominik Gembický, Marcel Čermák. Stejně tak Daniel Fišl přišel teď z Chrudimi a jsem z něj mile překvapen, jaký to je hráč. V létě budu makat na tom, aby tady tito hráči zůstali.

Ve 24. kole jste doma šťastně, gólem mladíka Denise Halinského v 92. minutě, porazili Vlašim 2:1. Naposledy jste porazili stejným výsledkem i Líšeň. Oba týmy přitom patří mezi žhavé kandidáty na postup do baráže o 1. ligu. Pomohou vám tato vítězství posílit přesvědčení, že máte na to, abyste hráli o vyšší příčky ve 2. lize?

Určitě pomůže. Všechno je o nějakém sebevědomí, o nastavení hlavy. Když jsem přebíral mužstvo, sebevědomí tu moc nebylo. Těmito těžkými zápasy jsme si dokázali, že na tyto týmy máme.

Můžeš krátce pohovořit o současné finanční situaci v klubu? Dostávají hráči vč. realizačního týmu své výplaty včas?

Příbram je malé město a všichni vědí, že nejsme v jednoduché situaci. Peníze bohužel pořád nejsou, ale na základě zpětné vazby od vedení klubu je zřejmé, že na tom pánové Starka st. i ml. intenzivně pracují. Pravidelné peníze nám tedy zatím stále nechodí, ale hráči i přesto odvádějí maximum a já musím před nimi jenom smeknout. Neřeší se pouze příchod potenciálního sponzora či možný prodej klubu, ale i možnost převodu celého areálu pod město. Ostatně mnoho týmů v lize hraje na městských stadionech. Není to vůbec jednoduchá situace, ale já pevně věřím, že v létě se podaří vše srovnat a nastanou lepší časy.

Je za současné situace vůbec na místě pomýšlet na možný návrat do 1. ligy v příští sezóně?

Pokud se přes léto podaří klub finančně zastabilizovat, tak mým jednoznačným cílem z pozice trenéra bude připravit tým na postup zpět do 1. ligy. Nakonec nejde jen o A-tým. Je zde přes 200 dětí v mládežnických oddílech a já pevně věřím, že už kvůli nim se podaří chod klubu udržet.

Není tajemstvím, že na vaše domácí zápasy nechodí příliš mnoho diváků. V čem spatřuješ hlavní příčinu, a existuje nějaký recept na zvýšení návštěvnosti?

Příčina je jednoznačně v herním pojetí. Lidi se chtějí jít na stadion pobavit, což jsme jim v minulosti ne vždy umožnili. Myslím ale, že teď hezký fotbal hrajeme. Jako malý kluk jsem zažil, že sem chodilo 6-7 tisíc lidí a byl bych hrozně rád, kdybychom se takovým počtům zase mohli časem přiblížit. Pomoct by mohlo třeba i to, že tým vedu já, odchovanec klubu, kterého zde řada lidí zná a fandí mi. Je jasné, že to chce nějaký čas. Pokud ale udržíme herní kvalitu, tak věřím, že si fanoušek cestu zpět najde.

V neposlední řadě by se měl taky zlepšit servis pro fanoušky na stadionu. Myslím tím občerstvení, sociální zázemí, možnost nějakého doplňkového rozptýlení pro děti. Je to samozřejmě vše znovu o financích. Vzhledem k současné nízké návštěvnosti musíme platit provozovatelům občerstvení určitý paušál, aby byli vůbec ochotni stánek během zápasu otevřít. Stejně tak si nemůžeme dovolit větší promo v tištěných či elektronických médiích, aby byli lidé adekvátně informováni. Je to trochu začarovaný kruh, ale v rámci možností se klub snaží dělat, co může.