Teréňačky z Bedny. Různorodý tým připravený vždy pomoci

Každá z nich je jiná, mají rozdílné povahy, styl komunikace, oblékání nebo líčení. Spojuje je však stejný cíl – pomoci klientům nízkoprahového zařízení pro děti a mládež Bedna s velkými i malými problémy. „Máme skvělý tým,“ zdůrazňuje Kamila Zelená, 41letá koordinátorka a metodička příbramského nízkoprahového centra. V jejím hlase cítíte úctu i hrdost. „Každá z mých kolegyň umí něco speciálního. Dohromady nám to dává prima partu, která je připravena všem klientům pomoci,“ podtrhuje.

Teréňaček z Bedny je osm. V klubu, který nabízí mladým lidem možnost trávit volný čas v bezpečném prostředí a smysluplně, najdete většinou tři. Ostatní jsou v terénu, vyskytují se v online prostoru, nebo pečují individuálně o strasti klientů. „Lucka (Poslušná) je moje zástupkyně a pravá ruka. Má na starosti dobrovolníky a doučování,“ líčí Zelená. Eliška Mottlová vede malou skupinu, která chodí po ubytovnách za dětmi od šesti do deseti let. Tamara Major je IT specialistka, stará se o web a sociální sítě. Stella Valentová učí v klubu angličtinu. Michala Lovašová je specialistkou na romistiku. Michaela Bartošová pracuje s dětmi a jejich rodiči na rozvoji školních dovedností a Jana Hlavsová je sexuální konzultantkou. „To se v naší cílové skupině velice hodí,“ říká Zelená a více už nemůže, jelikož se o její zájem hlásí jeden z klientů.

Toho využívám a ptám se „pravé ruky“, jak to s tou selankou v Bedně doopravdy je. „Chcete slyšet něco špatného na Kamilu? Tak to nemůžu sloužit,“ zavrtí hlavou Poslušná. „Ona je výborná šéfka. Vytváří nám takové prostředí, aby se nám dobře pracovalo,“ popisuje. Od Zelené se prý každý den něco naučí. „Pozoruji jí při práci, jak komunikuje s klienty, jak vede náš tým... Zkušenosti, které nabrala, nám umí správně předat. Je přímá a autentická. To mě na ní nejvíce baví. Její styl komunikace je vážně skvělý,“ míní 35letá maminka dvou dětí.

Mateřství mohlo způsobit, že na svém místě už nemusela být. „V Bedně jsem pracovala od roku 2011. Tehdy jsem děti ještě neměla. Po dvou letech jsem odešla na mateřskou a upřímně si myslela, že se nevrátím,“ vypravuje Poslušná. Rozhodly shody okolností, náhod a možná i spokojené oči jejích dětí. „Potvrdila jsem si, že je třeba věnovat se lidem, kteří neměli takové štěstí, co jsem měla třeba já a moje děti. Narodili se do prostředí, kde docela běžné věci nemají hodnotu – vzdělání, slušné chování, vzájemné vztahy,“ vypočítává. Ze svého platu sice nikdy nezbohatne, přesto je spokojená a šťastná. „Naše práce mi dává smysl. To je ideální,“ sděluje s úsměvem.

Nad odpovědí na otázku, jaké má cíle, chvíli váhá. „Obvykle si nedáváme vysoké cíle. Mohly bychom rychle vyhořet. Naše práce je piplačka. Všechno jde po hodně malých krůčcích,“ přiznává Poslušná a doplňuje, že úspěchy jsou často banální. „Jednomu klientovi jsem pomohla zajistit obědy a on přišel, že mu jídlo chutná. Vždycky mě potěší, když děcka, která chodí na doučování dostanou dobré známky. S teenagery probíráme rodinné vztahy, a pak třeba řeknou, že doma strávili příjemný večer a s rodiči se normálně bavili,“ vykládá a poté shrne vše podstatné: „Mým cílem je tady být pro klienty. To, co umím, svoje praktické i teoretické dovednosti, jim na sto procent předat. Být výhybkou jejich života a nasměrovat je na tu správnou kolej.“