Sucha trápila Příbram i v roce 1898

Deštivý rok 1897 přinesl červnovou povodeň a v červenci po katastrofálním krupobití ještě velkou povodeň 30. toho měsíce. Louky byly podmáčené a ornice z polí byla splavena. V důsledku špatné úrody vzrostly ceny obilí o třetinu. Již tak těžké životní podmínky dělnictva ve zdejších podnicích se ještě zhoršily. Hornímu závodu bylo povoleno ministerstvem orby vyplácet přídavek 4 až 10 krejcarů na šichtu podle platové třídy dělníků. To ale lidem příliš nepomohlo.

Počátkem hladových bouří se stal 1. máj 1898, jehož dělnické oslavy na Nové hospodě se konaly za asistence zvýšeného počtu četníků. Všechny vyděsilo, že mezi tisíci účastníků byla více než polovina žen, což bylo do té doby nevídané. Následně bylo rozhodnuto zrušit hornické parády. Již v květnu dělníci vyslali deputaci dělníků k hornímu úřadu a žádali dvorního radu J. Nováka o drahotní přídavek. Byli odmítnuti s tím, že jim byla zvýšena mzda postupem do vyšší třídy. Průměrný roční plat „muže“ u horního závodu byl oficiálně 704 K, tedy 352 zl. (horníci měli jistě mnohem méně, snad přes 200 zl.) Dělníci si mohli požádat o zálohu 20 zl., za něž by si nakoupili základní potraviny.

Žně se toho roku opozdily o čtrnáct dní. V polovině července začaly na příbramských školách letní prázdniny. Ještě v dalším týdnu si všichni libovali, jak pěkné má žito klasy díky vlhčí půdě. Vzápětí však nastaly parné a suché dny. Obilí překotně zrálo a jeho jakost klesala. Otava i vysetý jetel zakrněly a louky dostaly šedou podzimní barvu, pastviny byly vypálené. Mladé stromky ve svatohorských sadech byly na jižní straně zcela bez listů, jinde byly uvadlé. Vydržely jen silné stromy s hlubokými kořeny. Jablka a hrušky kvůli nedostatku vody nenarostly a švestky rozpraskaly. Docházelo k požárům. Nesnesitelná vedra trvala čtyři týdny a po nich se přihnala prudká bouře. Počasí se rázem změnilo, nastalo období dešťů a mlh.

V důsledku takřka tropických suchých týdnů, divokých bouřek a následné slabé sklizně došlo opět ke zdražení základních potravin. Kopa vajec stála tehdy 1 zl. 80 kr., hl žita téměř 6 zl., hl brambor 1 zl. 64 kr. Metr tvrdého dříví se prodával za 5 zl. 60 kr. V říjnu se starosta města Blažej Mixa a děkan Antonín Vojáček vypravili do Vídně prosit, aby vláda povolila městu v hospodářské tísni odklad zaplacení příspěvku na kukusy (kuxy) ve výši 12 000 zl. Horní závod byl pasivní a bylo jasné, že nebude výdělečný minimálně dalších 12 až 15 let. Město nemělo na příspěvky na provoz dolů peníze. Bylo dohodnuto, že své čtyři kukusy raději prodá hornímu eráru.

Dne 21. října 1898 se na louce nad nádražím shromáždily davy dělníků s rodinami. Opět vyslali k hornímu závodu deputaci, aby byla horníkům povolena půjčka 20 zl., za které by si mohli nakoupit zásoby potravin na zimu. Přednosta horního závodu Novák souhlas k jejímu vyplácení z ministerstva dosud nedostal, a tak se třetina zúčastněných vydala na náměstí manifestovat před horní ředitelství. Do Příbrami byly telegraficky povolány posily z řad četnictva. Rada Novák hornictvu opět sdělil, že mu bez pokynu shora nemůže vyhovět. Četníci za pomoci místní policejní stráže srocení rozehnali. Ceny potravin zůstaly v průměru stejně vysoké až do konce tohoto roku, v němž císař František Josef I. oslavil 50. výročí svého panování. Mnohem radostnější a důležitější událostí však bylo pro jeho poddané to, že koncem prosince konečně ustalo deštivé a blátivé počasí. „Právě na Vánoce dostavily se prvé mrazíky a napadla i slabá ovšem vrstva sněhová na naše nivy. Po celé svátky potrvalo slunečno a krásné dni zimní vyvábily v těchto dnech mnoho obecenstva do tiché přírody, “ poznamenal dobový tisk s nadějí, že rok 1899 bude určitě lepší.