Středočeská záchranná služba má již 28 vyškolených krizových interventů

Koncem minulého týdne se někteří zaměstnanci ZZS SČK trochu vyděsili: na parkovišti plakalo nad resuscitačním torzem několik kolegů z jiných oblastí, jiní s nimi soucitně truchlili a klid zakryté resuscitační „andulky“ neúprosně střežil trochu byrokratický policista, jinak též jeden ze zaměstnanců naší organizace. Nešlo o kolektivní šílení, ale o praktický výcvik krizových interventů v rámci SPIS – Systému psychosociální intervenční služby.

SPIS je pro organizace záchranné služby povinný podle Zákona 374/2011 Sb., avšak ZZS SČK s ním začala už podstatně dříve. Intervence – skupinové nebo individuální – nabízejí zaměstnancům od roku 2006. Za 8 let využilo tuto možnost celkem 101 zaměstnanců při 46 událostech, které vnímali jako kritické. Nejčastěji šlo o dopravní nehody sanitních vozidel se zraněním někoho ze záchranářů, neúspěšné resuscitace dětí nebo náhlé a nečekané úmrtí někoho z kolegů. Většinu z těchto intervencí provedli tzv. peeři, tedy vyškolení profesní kolegové, jejichž výhodou je znalost prostředí a profese.

Záchranáři všech kategorií jsou vůči psychickému stresu velmi odolní, a pokud se vyskytne nějaká skutečně náročná situace, kolega jim porozumí lépe než běžný klinický psycholog. Využití této nabídky neznamená, že záchranář není schopen dostát nárokům profese, ale naopak že je schopen v případě nadlimitní zátěže požádat o pomoc a negativní zkušenost zpracovat tak, aby svoje zaměstnání mohl vykonávat co nejlépe a co nejdéle.

V letošním roce byli vyškoleni tzv. krizoví interventi, tedy záchranáři, kteří budou připraveni na poskytnutí první psychické pomoci zasaženým osobám „vně“. Zatím je to činnost, která není pro záchrannou službu povinná, ale tam, kde ji začali nabízet, se setkává s pozitivními ohlasy a v konečném důsledku je to i pomoc pro posádku, která právě ukončila nějaký náročný zásah, většinou s úmrtím.

To, co zdravotníci vnímají jako běžnou rutinu, resuscitací počínaje a ohledáním v okamžiku - třeba i očekávaného - úmrtí konče, je pro příbuzné mnohdy v prvních okamžicích nezvládnutelné a nesrozumitelné. Intervent tak vystřídá posádku, která zde byla v jiné roli a po ukončení zásahu musí být k dispozici operačnímu středisku pro další výjezdy.

Tam, kde dříve lékař z obavy z nezvládnuté akutní stresové reakce příbuzných například po sebevraždě nebo po úmrtí dítěte neměl jinou možnost než rodičům aplikovat vysoké dávky sedativ, případně někoho odvézt k hospitalizaci, si dnes může vyžádat zásah krizového interventa. Ten má více času než posádka a provází příbuzné bolestným procesem, kterým dojde snad někdy v budoucnu ke zpracování tragické události.

Krizového interventa vyžaduje vždy lékař RLP posádky po dohodě s dotčenými osobami na místě zásahu, protože s intervencí musí souhlasit alespoň jedna osoba na místě události.

Od začátku roku 2014 ZZS SČK nabídku spustila v pilotním projektu a s pouhými pěti interventy má za 8 měsíců 13 provedených intervencí. Většinou to bylo v případech úmrtí dětí, sebevražd nebo při nečekaném úmrtí v rodině. S 28 interventy je ZZS SČK schopna pokrýt v podstatě celý kraj.

Situace, ve kterých se interventi ocitají, nejsou ani veselé, ani jednoduché – přesto překvapivě často slyší od pozůstalých poděkování.