Soukromey pozemek: Jdeme si za svým snem, chceme set na Šlágr TV!

Zkuste nám ve stručnosti popsat, jak se vaše skupina dala dohromady.
Jednoho krásného slunného dne, léta Páně 1993, navštívil Karel (první kytarista) svého kamaráda Jirku (budoucího a stávajícího bubeníka) a sdělil mu, hele budeme punkáči a založíme kapelu. Asi po roce brnkání na kytary mi řekl - Ty si koupíš bubny, znám ještě další kluky a dáme něco dohromady. V průběhu dalších 4 let se kapela vyvíjela, měnilo se osazenstvo a začátkem roku 1999 jsme založili kapelu Soukromey pozemek

Jak vám hraní v kapele změnilo život?
Mě osobně hodně! Jak v “muzice“ tak i v profesním životě. Díky kapele jsem se začal o bicí zajímat trochu více, takže jsem po 12-ti letech samouka začal docházet na hodiny bicích na LŠU. Díky tomu jsem se dostal i k jiným stylům, takže dnes hraji v dechovce, ve swingovém orchestru a v zábavové kapele. K tomu ještě, dle časových možností, dojíždím na soukromé hodiny k Martinovi Vajglovi (nyní Olympic).
Co se týká mé profese, tak díky starání se o web kapely, jsem se dostal k mé nynější práci, což je tvorba a správa webových stránek. Nevím, kde bych dneska byl, kdyby Karel tenkrát nepřišel a neřekl: “Ty si koupíš bubny a Ty budeš dělat web“! (smích)

Kterou písničku považujete za nejlepší, nebo nejoblíbenější a proč?
Tady by se slušelo vyjmenovat všechny písničky, protože kdybychom si to nemysleli o všech, tak s nimi ani nemůžeme vystupovat. U každé se něco najde – dobrá muzika, text, se kterým se ztotožňujeme apod.. Za mne bych třeba vyzdvihl Vize = prostě pecka, Spojenecká = zhudebněný citát německého pastora Martina Niemöllera (jeden z nejvýraznějších odpůrců nacizmu), Proti proudu špíny = krásná pomalá píseň.

Kteří interpreti vás inspirují?
Je jich nespočet, jmenovat nebudu, nerad bych na někoho zapomněl... Myslím, že naše plus je, že každý v kapele poslouchá úplně jinou muziku a tím do kapely přispívá tím svým. Od klasických punkovek, přes SKA, Oi! až po metal.

Jaký nejšílenější zážitek máte spojený s účinkováním v kapele?
Každý koncert Soukromeyho pozemku je jeden z nejšílenějších zážitků! Jen pár zmínek, na co si rychle vzpomenu, co se po koncertě dělo – hospitalizace jednoho člena kapely ve Svitavské nemocnici, návštěva a nocování ve vinném sklípku na Moravě plus ranní kontrola policisty, ne-odehrání koncertu ve Stříbře ale setkání s pohádkovou bytostí Koloběžkou první, odehrání nuceného unplugged koncertu v Rakovníku, hraní na svatební veselici atd..

V posledních pár letech se dost často objevuje dotaz na koncertech: “Kdo řídí?!“. Nevím, proč se nás na to lidé ptají, ale to je opravdu nejvíc! (smích) Já osobně si to maximálně užívám, pokud se o víkendu hraje, celý týden se nemůžu dočkat a pak daný večer úplně vypínám okolní svět a oddávám se jen danému okamžiku/večeru s nejlepšími kamarády.

Kam byste to chtěli v budoucnu dotáhnout?
Myslím, že jediná naše meta je, zahrát si svůj setík na Šlágr TV! Přesto vlak prostě nejede!

Jak byste popsali svého typického fanouška?
Samozřejmě, že náš asi typický fanoušek je veřejností zatracován okovaný punker s čírem na hlavě… ale již mnohokrát se nám stalo, že jsme zaujali i študované, krásné lidi od nemluvňat až po dědečky a babičky, ale my se tomu nedivíme, protože víme, že naše tóny se lidem dostávají pod kůži a jsou jimi opojeni… ale hlavně to bude tím, že to děláme srdcem.