Solenická podkova: Místo, kde se řeka stáčí do podkovy

13. srpna 2025 (16:40)

foto: Solenická podkova. / Petra Bálková

Solenická podkova. Nejnavštěvovanější místo Středního Povltaví. Cíl fotografů, výletníků, cyklistů i zamilovaných dvojic, které se tu zastavují pod korunami stromů, aby si dali pusu s výhledem na Vltavu. Ikonická vyhlídka, kde se příroda zrcadlí v klidné hladině, jako by ani neexistoval čas.

Najdete ji mezi obcemi Solenice a Zduchovice, kde nad řekou vypíná asi 160 metrů vysoká skála Na Vraném. Právě zde se otevírají nádherné výhledy na jeden z nejkrásnějších meandrů Vltavy.

Ale než tu začali lidé rozjímat a cvakat závěrky fotoaparátů, bylo to místo činu: z podkovy se těžil písek pro stavbu Orlické přehrady. Bagry brázdily meandr, lodě odvážely surovinu, která pomáhala budovat největší betonovou hráz v zemi. A právě tehdy, z malé osady pod kopcem, vznikly Solenice tak, jak je známe dnes.

Z písku, betonu a lidských příběhů
Stavba Orlické přehrady byla technickým milníkem. Vznikla největší přehradní nádrž v Česku s objemem přes 700 milionů kubíků vody, hloubkou až 74 metrů a vodní elektrárnou o výkonu 364 MW. Betonová hráz měří 450 metrů na délku a 91 metrů na výšku. Písek z meandru pod Solenicemi, kde se dnes fotí západy slunce, byl jedním ze základních stavebních materiálů.
S výstavbou přišla i proměna krajiny. Pod hladinou přehrady dnes leží 16 vesnic, které musely ustoupit vodě. Někteří jejich obyvatelé našli nový domov právě v Solenicích. Přemostění Vltavy nebylo jen praktickým řešením pro dopravu materiálu a lidí — umožnilo vznik nového sídliště venkovského typu, které dodnes tvoří jádro obce.

Solenice jako nové centrum
Tehdy to tu bylo jiné. Než se Solenice rozrostly, byly jen tichou osadou pod kopcem. Když se začala stavět Orlická přehrada, voda postupně pohltila šestnáct vesnic — jména jako Lavičky, Těchnice, Radava nebo Velký Vír dnes připomínají jen vzpomínky a názvy kempů na březích přehrady. Domy, zahrady, hřbitovy — vše zmizelo pod hladinou.

Někteří z těch, kteří museli své domovy opustit, našli nový začátek právě tady. Přijeli z údolí, která už neexistují, a přinesli s sebou vzpomínky, zvyky, příběhy. Solenice se proměnily: z místa, které bylo stranou zájmu, se stalo nové centrum života.

Dnes zní Solenice jinak
Dnes tu šumí listí, slyšíš cvrčky, sem tam projede cyklista. Solenická podkova je vyhlídka, ale i připomínka. Místo, kde se krajina měnila, kde se pracovalo, žilo — a kde se dnes lidé zastavují, aby se na chvíli zadívali do krajiny, která sama vypráví. Místo, které si pamatuje víc, než se na první pohled zdá.