Sokolové se slétli do Stěžova, nové tábořiště stavěli od února

Je neděle odpoledne a letní tábor příbramského Sokola pořádá návštěvní den pro rodiče. Nové tábořiště ve Stěžově, schované v členitém terénu na okraji lesa a rozbité příznačně v lokalitě Na Pelechu, funguje naostro již týden. Prostor se plní koly, na kterých se sem dopravili sportovně založení členové rodin malých i odrostlejších táborníků, na stanech s podsadami větrají spacáky, slunce příjemně hřeje a vládne uvolněná nálada. Děti za sebou mají první parný týden, do konce každoroční prázdninové akce zbývá ještě jeden.

„V jednu chvíli tu bylo i pět bagrů najednou,“ popisuje starosta Sokola Příbram Svatopluk Chrastina mladší práce, jež předcházely výsledné podobě nového tábořiště. Dlouholeté místo v Jablonné organizace naposledy využila v roce 2020. Pronájem se nepodařilo prodloužit, a tak se v loňském roce přesunula do vypůjčeného tábořiště v Oborách. S výstavbou ve Stěžově začali dobrovolníci již v únoru. Terénní úpravy, tesařinu a další stavební činnosti přibližuje návštěvníkům fotografická prezentace v hlavní (dřevěné) budově a porovnání se současností dává znát, že si tu sokolové „mákli“. Pronájem pozemku má Sokol zajištěný na dalších pět let, a jak zmiňuje Svatopluk Chrastina, organizace by jej do budoucna ráda spravovala ve svém vlastnictví.

Hlavním centrem je jídelna s kuchyní a místem pro nástupy. Na opačnou stranu vede cesta k sociálnímu zázemí, kde stojí plastové toalety a stan se sprchou, která je zásobena užitkovou vodou z nedaleké vyhloubené nádržky. Stanové městečko rozděluje volejbalové hřiště, jež děti hojně využívají i během nedělní návštěvy. Někdo odpočívá v zavěšených hamakách, další rozjímají u totemu před velikým ohništěm. Stranou opřené o lavičku „marodky“ leží osamělé berle, které zřejmě ztratily své využití.

V pět hodin odpoledne svolává zvonění děti ke stožáru, rodiče a prarodiče dostávají jasnou informaci, že do „třiceti sekund je třeba opustit tábor“. Návštěvní hodiny končí. Ne tak táborová hra na téma cestování v čase, stejně jako nebojácné koupání v blízkém rybníku Strašil. Táborníci mají před sebou další týden her, sportu i práce a domů se evidentně nikomu nechce. Rozloučení jsou rychlá a bez slz, rodiče se vracejí na kole nebo pěšky zpět k autům, která podle přání starosty nechali odstavena pár kilometrů od tábora. Uvidí se tu opět za rok.