Skelná Huť, příběh sklářů Adlerů a zaniklé sklárny nad Lázem

Jméno Skelná Huť pochopitelně odkazuje na existenci sklárny v těchto místech. Ostatně to potvrzují i dřívější nálezy v zemi v podobě skleněných střepů a víček od skleněných nádobek.

Historii Skelné Huti skvěle popsal spisovatel, výtvarník a znalec Brd Jan Čáka ve své knize Střední Brdy krajina neznámá. Tak proč si vymýšlet, stačí ocitovat: „Za touto historií se musíme vrátit do poloviny 18. století. V té době v jiné části Brd, na Rožmitálsku v dnešních Hutích pod Třemšínem, dýmala sklárna rodiny Adlerů. Podnik prosperoval tak dobře, že Tobiáš Matěj Adler si mohl v roce 1749 zřídit další pobočný závod, a to právě na připomenutém místě v lesích dobříšského panství. Proč to bylo právě zde? Podle uzavřené smlouvy Adler s knížetem Mansfeldem řádila v lesích „houba“, jejímž následkem byly celé porosty pokáceny. Dřevo z nich mělo zpracovat sklář rozjetím provozu své druhé sklárny. Podle smlouvy měl Adler platit za dřevo v příslušné primitivní sazbě zátopové hodnoty. Nebylo to ovšem vůbec jednoduché a bezpečné podnikání, jak by se mohlo zdát. Výrobní proces skla byl totiž velmi náročný a při nedostatku dřeva se stal rychle ohroženým. Přesto se zde Adlerovi podařilo vytvořit podnik, který byl po určitou dobu životaschopný.“

Že každá huť, i ta skelná, potřebuje vodu, je jasné každému. Té ale v místě sklárny nebyl dostatek. Směrem jihozápadním je však vydatné prameniště Litavky, tenkrát Lázského potoka. Od pramenišť byl vykopán příkop, kterým se svedla voda ke sklárně. Jak píše Jan Čáka, Tobiáš Matěj Adler si vymohl povolení, aby ho mohl využít i k chovu pstruhů. V nejlepších časech obě brdské sklárny pracovaly nepřetržitě dnem i nocí. Jenže to s sebou neslo další problém. Tím byl blížící se nedostatek dřeva. Dřevo z dřívějších polomů pomalu a jistě mizelo. V tu dobu Adler pomýšlí na nové místo. Tím místem pro novou sklárnu se stala v roce 1755 Šumava.

Brdská sklárna nad Lázem pracovala do roku 1783. V tomto roce končila smlouva s dobříšskou vrchností, která vlastnila tuto část Brd. Podle Jana Čáky byla zdejší huť rozebrána a materiál asi posloužil ke stavbě hájovny v těchto místech.