Sestry Chrastinovy: Cítíme zodpovědnost v práci pro Sokol pokračovat

Příbramsky Sokol je se jménem rodiny Chrastinů spojen již od devadesátých let minulého století, kdy se Svatopluk Chrastina starší ujal vedení organizace. S manželkou Věrou Chrastinovou se po desetiletích společné práce s organizací oficiálně rozloučili na letošní výroční akademii spojenou s oslavami 160 let Sokola v České republice a Příbrami, jehož současným starostou je syn Svatopluk Chrastina mladší. Martina a Lucie Chrastinovy patří k poslední generační vlně, která přebírá sokolské angažmá. Se Sokolem vyrůstaly a v současnosti zde společně trénují žákyně v oddílu všestrannosti. Jak říkají v následujícím rozhovoru, volný čas jim už několik měsíců zabírá také stavba nového letního tábořiště ve Stěžově.

Váš tatínek na výroční akademii zmínil, že Sokol začal vnímat v době, kdy rodiče odcházeli na celý večer do tělocvičny a měl tak s bratry „volno“. Kdy a jak vstoupil Sokol do života vám?
Martina: V Sokole jsme se díky rodičům pohybovaly už od malička. Postupně jsem prošla dětským klubem Sokolík a cvičením pro rodiče a děti. Pak jsem nastoupila do oddílu sportovní gymnastiky a Sokol jsem vnímala hlavně jako místo, kam chodím cvičit. Jako instituci s určitou historií a významem jsem ho začala chápat až později.
Lucie: Konkrétní čas si nevybavuji, což asi bude tím, že nás rodiče brali s sebou vlastně od narození. Co se týká „opravdového“ cvičení, s tím jsem začala v Sokolíku asi ve dvou letech. Větší uvědomění, co pro mě Sokol znamená, přišlo postupně s dospíváním.

Jak jste v organizaci činné v současné době?
Martina: Momentálně působím jako cvičitelka všestrannosti pro dívky školního věku. Pravidelně se také účastním sokolského letního tábora.
Lucie: Stejně jako Martina vypomáhám jednou týdně v hodinách všestrannosti a zároveň se sama věnuji sportu v oddílu akrobatické gymnastiky TeamGym.

Letní tábor letos organizujete na novém místě. Téma celotáborové hry se prozrazuje až těsně před odjezdem, ale můžete už teď říci, co táborníky čeká jiného oproti předchozím ročníkům v Jablonné a Oborách?
Lucie: Jak jste zmínila, tak hlavní změnou bude nové místo ve Stěžově. Jezdíme tam už od zimy, abychom vytvořili zázemí pro letošní tábor. Snažíme se vše udělat podle vlastních představ, aby nám místo co nejvíce vyhovovalo a mohl se tady sokolský tábor pořádat ještě spoustu let.
Martina: Určitě to bude semknutější kolektiv všech vedoucích, kteří se společně ve svém volném čase věnují přípravě letního tábora. Řekla bych, že nové prostředí přináší větší nadšení do práce a vytváří lepší atmosféru. Jinak se tábor ponese ve stejném duchu jako v Jablonné či v Oborách.

V letošním roce slaví Sokol – celorepublikově a také v Příbrami – 160 let od založení. O rozvoj Sokola v jeho novodobé historii se zasloužili již vaši prarodiče. Vnímáte práci pro Sokol i jako určitou zodpovědnost a povinnost pokračovat v tom, co vaše rodina v Příbrami začala?
Martina: Určitou zodpovědnost vnímám, ale nikdy to nebylo tak, že by po mně někdo participaci na chodu Sokola vyžadoval. Začala jsem trénovat z vlastní iniciativy během studia na gymnáziu v rámci plnění jedné z výzev projektu DofE (Mezinárodní cena vévody z Edinburghu, motivační program pro lidi od 14 do 24 let, pozn. red.).
Lucie: Rozhodně. Strávila jsem se Sokolem hodně času, takže jsem si k němu vybudovala hluboký vztah. Zvlášť když nám děda s babičkou vypráví, jak se Sokolem začínali a co všechno zde udělali, byla by škoda nepokračovat v jejich cestě.

A na závěr ještě jednu obecnou otázku. Jak se žije vaší generaci v Příbrami – co se vám tu osobně líbí a co naopak chybí?
Lucie: Naše generace může být v Příbrami v rámci možností spokojená. Máme zde dost příležitostí ke vzdělání i různé volnočasové aktivity. Vždy je ale co zlepšovat. Mně osobně třeba chybí velká sportovní hala, nejlépe s molitanovou jámou. V rámci tréninků bychom ji využili ke zlepšování výkonnosti a hala by se hodila k pořádání závodů. V Příbrami je také málo parků, kde by si každý mohl odpočinout na lavičce a byl obklopen přírodou. Jediné podobné místo je hezky zrekonstruovaný Nový rybník, ale to podle mého názoru nestačí. I přes nedostatky to tu mám ale ráda.
Martina: V Příbrami jsem vyrostla a ráda se sem vracím. Nevím, jestli celkově mojí generaci, ale já tu rozhodně postrádám místa, kde se scházet s ostatními. Jen tak se projít nebo si sednout a popovídat. Přijde mi, že se veškeré úsilí vkládá do areálu Nového rybníka. Obecně bych uvítala i více zeleně a kvalitní sportoviště.