Scénograf a kostýmní výtvarník Aleš Valášek: Vžívám se do postav a uvažuji, co by si daný člověk oblékl

Jako předposlední premiéru roku zvolilo příbramské Divadlo A. Dvořáka klasiku královny detektivek. Autorem scény a kostýmů ke hře Agathy Christie Past na myši je Aleš Valášek. „Při práci na návrzích scény k takovým hrám hrozí, že vznikne jen jakási snůška rekvizit a nábytku z divadelního skladu,“ říká letošní laureát ceny Deutscher Musical Theater Preis 2023 udělované za uměleckou činnost v německy mluvících zemích. Jak si poradil s britskými reáliemi přelomu 20. století pro příbramské divadlo a jak rozdílné jsou pracovní podmínky v Čechách a zahraničí, prozrazuje v rozhovoru.

V říjnu se v příbramském divadle uskutečnila premiéra detektivky Past na myši, pro niž jste vytvořil scénu a kostýmy. Jak vznikla tato spolupráce?
Pracoval jsem zrovna v německém Regensburgu na muzikálu Parade, když mi jednou odpoledne zazvonil telefon, neznámé číslo. Byl to pan režisér Milan Schejbal. Viděl před několika lety v divadle v Příbrami scénu, kterou jsem navrhl pro hru Hostina dravců v režii Martina Vokouna, a nabídl mi spolupráci na hře Past na myši. Jeho telefonát byl pro mě velkým oceněním. Když vám zavolá režisér, se kterým se neznáte a nikdy jste spolu nepracovali, znamená to uznání vaší dosavadní práce.

Na tiskové konferenci k premiéře zmínil režisér Milan Schejbal vaši domluvu, že scéna pro hru zůstane divadelně stylizovaná, retro, ale ne hyperrealistická. Můžete více popsat váš přístup k tématu a jeho ztvárnění?
Jedná se o detektivní, poměrně realistickou hru. Děj se odehrává ve Velké Británii po druhé světové válce, v salónu a obývacím pokoji penzionu během sněhové kalamity. Aby zápletka fungovala, bylo potřeba dodržet určitý půdorys. Při práci na návrzích scény k takovým hrám hrozí, že vznikne jen jakási snůška rekvizit a nábytku z divadelního skladu – fundusu. Také je důležité, aby se ze scény nestal jen realistický pokojíček pro panenky.
Podstata samotné hry Past na myši pro mě spočívá v tom, že se skupina lidí, kteří spolu zdánlivě nemají co do činění, kvůli špatné souhře náhod ubytuje v nově otevřeném penzionu. Vzhledem ke kruté zimě se tu v podstatě stanou vězni a nemohou nikam odejít.

Co vaše práce obnášela?
Prohlédl jsem nesčetně fotografií interiérů britských venkovských domů. Na základě konzultací s kolegy z Velké Británie jsem vybral některé charakteristické prvky a detaily tamějších interiérů jako například zdobné zárubně z tmavého dřeva. Scénu tvoří na obdélníkovém půdorysu stěny a podlaha z přírodního dřeva, které dávají vyniknout ostatním prvkům z tmavě nalakovaného dřeva – krbu, oknům, zárubním – stojících volně v prostoru a tvořících samostatné objekty. Vzniká tak napětí mezi strohými stěnami pokoje a těmito reliéfně zdobenými prvky. Celý interiér je potom doplněn o nesourodý nábytek z tmavého dřeva. Jedním z motivů hry je, že si mladý a nepříliš majetný manželský pár zařizuje penzion, tudíž ne vše by mělo být dokonalé.
Díky stylizované scéně pak vyniknou realistické, dobové kostýmy. Chtěl jsem, aby diváci uvěřili, že protagonisté jsou lidé z masa a kostí. Děj se odehrává v zimě, takže jsem studoval zimní oblečení, látky a barvy z tehdejší doby. Snažili jsme se vše barevně koordinovat, aby spolu kostýmy a scéna dobře fungovaly. Jde o jiný systém práce než třeba u stylizovaných divadelních žánrů, jako jsou opera, balet a muzikál, protože jednání postav na scéně v této činoherní inscenaci je realistické. Baví mě vžívat se do jednotlivých postav a uvažovat, co by si takový člověk oblékl, proč a jaký by to mohlo přinést význam či něco zajímavého.

Nedávno jste v Německu získal prestižní ocenění za návrhy kostýmů k muzikálu Dällebach Kari. Je obtížné prosadit se v zahraničí a vnímáte profesní rozdíly v České republice a pro zahraniční produkce?
Ano, v Berlíně jsem v říjnu převzal ocenění, které se uděluje v německy mluvících zemích Deutscher Musical Theater Preis 2023 za nejlepší kostýmy k muzikálu Dällebach Kari hraného ve městě Thun ve Švýcarsku. Prosadit se v zahraničních inscenačních týmech je nesmírně těžké. Mně velmi pomohla dobrá příprava u nás na DAMU, Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci a Motley Theatre Design Course v Londýně. Díky opernímu režisérovi Tomáši Ondřeji Pilařovi se mi během našich četných spoluprací podařilo vybudovat obsáhlé portfolio a získat mnoho zkušeností. V roce 2018 mě pak doporučil další můj spolupracovník, britský scénograf Charles Quiggin pro muzikál American in Paris v rakouském Linci. Poté následovaly další nabídky.
Pracovat v zahraničí je jiné než u nás. Vývoj ve scénografii tam probíhá velmi rychle a to, co tady v současnosti považujeme za řekněme moderní, je v cizině už minulostí. Velký rozdíl je ve způsobu, jakým se k vám zahraniční produkce chovají. Snaží se zajistit co nejlepší finanční a životní podmínky, aby se člověk mohl plně věnovat jejich inscenaci.

Jak se vám pracovalo v Příbrami?
Na příbramské divadlo budu velmi rád vzpomínat. Díky výborné atmosféře napříč všemi úseky divadla a skvělému týmu lidí z dílny, krejčovny, techniky, garderoby, vlásenkářů a dalších, kteří proměnili scénické a kostýmní návrhy v realitu.

Prozradíte, na čem aktuálně pracujete?
V současné době pracuji na dvou velkých projektech. Tím prvním jsou kostýmy pro muzikál Richarda Rodgerse a Oscara Hammersteina II. Sound of Music, který bude mít premiéru v Houston Grand Opera v americkém Texasu. A dále navrhuji kostýmy pro muzikál Mary Poppins, jenž v létě uvede společnost Thunerseespiele ve spolupráci s Disney Theatrical Productions a Cameron Mackintosh ve Švýcarsku.