Rodina usmrcené dívky z Orlické přehrady ani po třech letech nemá klid

Je to již tři roky, co na Orlické přehradě narazil devatenáctiletý mladík s vodním skútrem do pramice a usmrtil tak osmnáctiletou dívku. Soud obvinil řidiče skútru z usmrcení z nedbalosti a udělil mu podmíněný trest tři roky s odkladem na pět let a zákaz řízení plavidel na osm let.

„Nevěřím tomu, že ho oslnilo slunce. Myslím, že kdyby se chovali tak, jak měli, tak se to nestalo. Trvala jsem na tom, aby byl odsouzen k odnětí svobody, to se však bohužel nestalo,“ říká Šárka, matka dívky.

Zároveň soud viníkovi nařídil zaplatit matce dívky částku 800 tisíc korun a otci částku 600 tisíc korun. Podle slov Šárky však dodnes žádné peníze nedostali.

Matka dívky se zpočátku vůbec soudit nechtěla
„Já jsem se zpočátku vůbec soudit nechtěla, ale moje rodina trvala na tom, že to tak nemohu nechat, že musí být viník potrestán. Lidé se diví, jak vůbec mohu po smrti dcery chtít peníze. Vím, že mi ty peníze nikdy nenahradí to, co jsem ztratila, ale když jsem nedocílila toho, aby byl uvalen do vazby, tak toto je nyní jeho jediný trest. Náš rodinný přítel, který je mi dodnes velkou oporou, mi neustále opakuje: Simonka vždy říkala, že se o Tebe postará. Tak to ber tak, že toto je ta její pomoc,“ svěřuje se Šárka.

Viník poslal matce zemřelé dívky pouze složenku na 1000 korun
„Poslal mi složenku na 1000 korun. Přijde mi, že se mi ještě vysmívají. Bohužel v rozsudku není určen pevný termín, do kdy má odškodné zaplatit. Nevím tedy, zda peníze vůbec dostaneme,“ dodává.

Matka Simonky se po nešťastné události svěřila do rukou odborníků a strávila nějaký čas v léčebně. Po propuštění z léčebny se na místo neštěstí vrátila, aby Simonce udělala pomníček na místě, kde ji záchranáři naposledy oživili.

Pomohl jí kontakt s matkami, které také přišly o dítě
"Jsem ve spojení s maminkami, které přišly o své dítě, a to mi hodně pomáhá. Zjišťuji, že to všechny máme stejně. Je jedno, jestli je to tři roky nebo deset let," říká Šárka.

Letos si s manželem koupili člun a vyplouvají společně na vodu
„První den, kdy jsme měli vyplout, jsem se hrozně bála, ale dali jsme to. S manželem se nebojím, jezdíme opatrně. I ostatní lidé na plavidlech se chovají ohleduplně. Zastaví, pustí nás, mávnou na nás. Nedokážu si vůbec vysvětlit, proč se to tenkrát stalo. Myslím, že to nebyla nedbalost, ale hloupost,“ dodává na závěr.

Dokázala se vrátit na místo neštěstí, které jí převrátilo život naruby. Paní Šárka ušla za ty tři roky obrovský kus cesty. Přesto, jak ona sama říká, je jedno, kolik času od neštěstí uběhlo. Zapomenout nelze nikdy.