Říkali, že z ní nic nebude, nakonec byla čtvrtá na olympijských hrách

"Rekordy na běžícím pásu", "Nástupkyně Dany Zátopkové", "Pešková porazila Zátopkovou". To jsou titulky článků, které v letech 1956 – 1960 proběhly tiskem. Psalo se o Vlastě Peškové. O žačce Dany Zátopkové, která se v roce 1960 stala třetí nejlepší oštěpařkou na světě, a která si z olympijských her v Římě 1960 přivezla čtvrté místo. Navštívili jsme jí u ní doma, v malé osadě poblíž Příbrami, a příjemně si s ní popovídali.

K atletice se dostala náhodou
Vlasta Šrámková (rozená Pešková) se narodila v Příbrami v roce 1938 obuvníkovi Peškovi jako jedna ze sedmi dcer. K atletice se dostala vlastně náhodou na stadionu v Březnici, kam ji její kamarádka pozvala na výpomoc na atletické závody, když jim jedna závodnice „vypadla“. Zde si také poprvé vyzkoušela hod oštěpem.

„Všichni měli tretry, já běžela bosa. Ale bodovala jsem. Dali mi oštěp do ruky a já nevěděla, jak ho mám odhodit. Na druhý pokus jsem dala takovou šlehu, že se mi udělalo "jelito" na zádech, oštěp letěl "100 metrů" a pak spadl. Na třetí pokus už jsem hodila rekord.“

Po úspěchu v Březnici si ji pozvali na závody do Plzně. Zde se jí ujal pan Olešovský, trenér Dany Zátopkové, a po maturitě už trénovala za pražský Spartak.

Říkali, že z ní nic nebude
"Začala jsem s atletikou pozdě, v 18 letech. Všichni říkali, že ze mě nic nebude. Ale dělala jsem gymnastiku, basketbal a házenou, tak jsem byla „namakaná.“

Trénovat mohla až po pracovní době
Napsalo se (r. 1959): Vlasta Pešková přijela z Příbrami na motocyklu těsně před zahájením závodů (nemohla se dříve uvolnit ze zaměstnání) a opět si zlepšila svůj osobní rekord.

"My jsme sport dělali jinak. Musela jsem být 8 hodin v práci, trénovat jsem mohla až po pracovní době. A trénovali jsme proto, že nás to bavilo. Když mě to nebavilo, tak jsem na trénink nepřišla a šla jsem s chlapama na Spartu hrát fotbal."

Hřiště v Příbrami nebylo, trénovala tedy na louce
"V Příbrami nebylo v té době žádné hřiště. Bydleli jsme na Sázkách, říkalo se tam „v Egyptě“, protože tam byly baráky s rovnou střechou. Trénovala jsem na louce, kde byla klikatá cestička. A já pak i na rozběžišti běhala bůhví jak."

Stala se soupeřkou Dany Zátopkové
Napsalo se (r. 1959): Už to tak na světě chodí, že žák někdy překoná učitele. Podařilo se to v neděli na Strahově naší oštěpařce Peškové. Právě tímto hodem 51,45 m zvítězila nad svojí učitelkou Danou a zaznamenala druhý letošní nejlepší výkon na světě.

„Táhlo mě to, abych Danu přehodila. Všichni mi fandili, občas na mě byla Dana i naštvaná.“

V roce 1956 překonala hned sedmkrát dorostenecký rekord. V tom samém roce, v utkání s NDR v Brně, Vlasta poprvé pokořila hranici 50 metrů (53,17) a v roce 1960 se stala třetí nejlepší oštěpařkou světa.

Byla velkou nadějí olympijských her v Římě
Napsalo se (1960): Zdá se, že letos naším nejvážnějším želízkem v ohni na olympijském stadionu v lehké atletice bude opět žena – tentokrát Vlasta Pešková. Nechybějí hlasy, které jí přičítají možnost zasáhnout nejen do boje o olympijskou zlatou, ale i o překonání hranice 60 m. Některá z medailí by Peškové opravdu slušela.

Olympiádu jí zkomplikoval poraněný loket
Napsalo se (1960): Ještě tři dny před závodem se přiostřovaly rysy jejího obličeje bolestí, kterou vyvolával poraněný loket. Marně se snažila poslat oštěp za hranici 45 metrů. Přátelé i trenéři sledovali její usilí s povzbudivou grimasou: "To nic, Vlasto, ve finále ti to uletí, ani nebudeš vědět jak. Věřili však spíše tomu, ze Vesuv začne chrlit lávu, než vyplnění svých slov."

Téměř bez možnosti tréninku vybojovala na olympiádě 4. místo
Napsalo se (1960): Ztráta formy a nemožnost plynulého tréninku zaviněná delším onemocněním právě před olympiádou, představovaly pro Vlastu malou sportovní tragédii. A pak, při finále, se stala podivná věc. Téměř bez tréninku získala čtvrté místo.

„Na kvalifikační závody jsem šla na revers z Bulovky. Nakonec jen my dvě z celého národního družstva jsme bodovaly. Já jsem získala bramborovou, nebyla jsem zdravotně v pořádku.“

Dana Zátopková o Vlastě řekla: „Na soustředění jsme sekerama rubaly dřevo a místo po schodech jsme do prvního patra šplhaly po lanech. Pomohlo nám to, na olympiádě jsem ulovila stříbro a Vlasta byla čtvrtá. To byl náš největší ženský oštěpařský úspěch.“ V příbramském tisku se objevila gratulace: Radostně jsme sledovali rozhlasové reportáže z OH v Římě, kde naši vlast zastupovala známá sportovkyně našeho města, Vlasta, která docílila velikého úspěchu, když ve světové rivalitě dosáhla skvělého umístění a v hodu oštěpem získala 4. místo. Blahopřejeme naší Vlastě k jejímu velikému úspěchu a přejeme jí, aby za 4 roky na Olympiádě v Tokiu opakovala svůj výkon.

Do Tokia se Vlasta ale už nedostala. Těsně po skončení olympiády v Římě ukončila z rodinných důvodů svou sportovní kariéru. Aby uživila své malé dítě, musela hodně pracovat. Pak se sice k atletice ještě krátce vrátila, ale na olympiádu už se nepodívala.