Ředitel nemocnice: Pandemie ukázala na slabá místa zdravotnického systému

Koronavirus na více než rok prakticky paralyzoval veškerý život na naší planetě. Některé státy se s ním vypořádaly lépe, některé hůře. Přesto se zdá, že je vir již na ústupu. Alespoň v to věří ředitel příbramské nemocnice MUDr. Stanislav Holobrada, se kterým jsme si o končící epidemii povídali.

Zdá se, že epidemie koronaviru je již za námi. Myslíte si, že se jedná o definitivní konec, nebo nás čeká ještě nějaká další vlna?
Pravděpodobně s námi bude koronavirus existovat již napořád. Odhaduji, že to bude mít obdobné vlnění jako viry chřipky. Je tedy možné, že se čas od času může zvýšit výskyt, ale myslím, že kolektivní imunizace a další individuální reimunizace povede k tomu, že to již nebude mít takový pandemický rozsah. Odhaduji navíc, že zhruba třetina populace má již imunitu, nebo je naočkována, a pandemie už prohrává.

Když zhodnotíte ten poslední rok, jednalo se podle Vás o nejnáročnější rok příbramské nemocnice?
Nejnáročnější byl pro organizaci zdravotnické práce. V tom začátku panovala velká obava ale i solidarita, pak proběhlo takové vystřízlivění a následně těžký boj s pandemií s nasazením všech sil. Za to si zaslouží velký obdiv veškerý personál, který se na tom podílel. Musím říct, že opravdu všichni prokázali neuvěřitelnou sílu a profesionalitu. Myslím, že jsme to v rámci daných možností zvládli velmi dobře.

V Příbrami leželo v jednu chvíli téměř 120 pacientů s covidem, měl jste někdy obavy, že se další již do nemocnice nevejdou?
Obava u mě nebyla. Nemocnice má zhruba 400 lůžek, jen je třeba zdůraznit, že nebyl jenom covid, ale pacienti měli i jiné problémy. Limitující nebyl počet lůžek, ale počet personálu, který je schopný se o pacienty postarat. I z toho důvodu jsme v průběhu vyhlásili stav hromadného postižení osob, protože jsme nebyli schopni plnit dané personální normy v péči o pacienty. Naštěstí to již pominulo.

Jste vždy spíše optimistou. Byla přesto někdy chvíle, kdy jste optimistou přestal být?
Optimista jsem i nadále. Spíše se zvětšoval respekt k té nemoci, ale na druhou stranu i ke kolegům, kteří byli v kontaktu s virem permanentně.

Najdete na celé epidemii i něco, co vnímáte pozitivně?
Odhalila slabá místa zdravotního systému, na kterých nyní můžeme pracovat. Především v prevenci a v dostatečném fungování hygienických stanic. V období před koronavirem nebyly směřovány na zdravotnictví a v podstatě to byl výkon státní správy, který byl spíše formální a praktická hygienicko-epidemiologická služba nefungovala. Ta byla v průběhu epidemie přesunuta do zdravotnických zařízení. Bylo by dobré, aby se hygienické stanice reprofilizovaly a více přiblížily zdravotnictví. Zvlášť tady v Příbrami, kde sídlíme 50 metrů od sebe. Dovedu si představit, že bychom na některých službách opravdu úzce spolupracovali, nebo převzali. V souvislosti s tím bych připomněl, že se snažíme odkoupit od státu tuto budovu, která je prakticky na hranici našeho areálu a pomohla by nám v dalším rozvoji. Na další jednání ale nebyl v posledním roce čas.

Jak vzpomínáte na prvního pacienta s koronavirem, který se dostal do příbramské nemocnice?
Jednalo se o člověka, co se vrátil ze zahraničí a u nás bohužel jeho příběh skončil. Vzpomínám ale na jiného pacienta, na kterého asi nezapomene nikdo, kdo se podílel na té jarní vlně. Byl z DPS a v té době platilo nařízení, které ho nedovolovalo vrátit zpět do zařízení bez negativního PCR testu. U nás strávil v izolaci asi 6 týdnů. Dnes už je člověk po 3 týdnech považován automaticky za negativního, on vycházel na střídačku pozitivní a negativní, a to i v různých laboratořích. Nakonec vyšel jako covid neutrální.

Říká se, že krize dokáže odkrýt charaktery. Jak se vám osvědčil Váš tým?
Ze spousty kolegů jsem byl nadšený až dojatý. V tom prvním období se například na ARO lékaři vzdali odměny, která jim náležela, ve prospěch sestřiček. Bylo ale i několik jednotlivců, kteří se báli rizika a raději se nechali na chvíli zneschopnit, aby nemuseli do první linie. Ale do té podzimní vlny se to srovnalo a celý tým příbramské nemocnice stál při sobě.

Na co se Vy osobně nejvíce těšíte z toho, co je aktuálně zakázané?
Na cestování, které vloni nebylo možné a pak na setkávání na různých tradičních akcích jako jsou naše Podbrdské pediatrické dny a podobně. To setkání a celkově mimopracovní vztahy a diskuze nám moc chybí i v té morálce na pracovišti.

Co byste závěrem vzkázal čtenářům našeho portálu?
Pořád je třeba lidi přesvědčovat, že očkování je cesta k návratu do normálu. V průběhu dubna a května se budou uvolňovat další skupiny pro očkování a je potřeba, aby s námi lidé spolupracovali, protože po naředění vakcín máme na to samotné očkování jen 6 hodin a je to organizačně velmi náročné vše zvládnout, aby nepřišla žádná dávka nazmar, například kvůli tomu, že někdo nepřijde. Moc si přeji, abychom mohli naočkovat co nejvíce obyvatel, protože budeme vakcíny ředit již dvakrát denně a fungovat nejspíš už i o víkendech. Prosím tedy vás všechny o spolupráci.