První hřiby sezony už vyrazily, rozeznáte kováře od koloděje?
FOTOGALERIE
18. června 2025 (09:17)
Dalších 5 fotografií v galerii

foto: Hřib kovář je krásná houba. / Karel Hutr
Nadšení houbaři už mají za sebou první úlovky. V nižších polohách v dubinách to budou nejspíše hřiby dubové, velice chutné houby, ale dost často červivé. V lesích smrkových, ale i smíšených je pak nejčasnější houbou sezony bezpochyby druh ze skupiny takzvaných modráků. Tím je hřib kovář.
Kovář náleží mezi nejkrásnější hřiby a houby vůbec. Jako všechny houby je i kovář proměnlivý ve zbarvení a tak najdeme i jedince, kteří jsou poněkud výrazněji vybarvení. Pak je tu ještě příbuzný koloděj. Jak je rozeznáme? Pojďme si je postupně představit.
Kovář je houba jak smrčin, tak i smíšených lesů a to od nižších poloh do vyšších až horských nadmořských výšek. Tvoří mykorhizu se smrky, ale i borovicemi, duby i buky. Podmínkou ale je, že roste na kyselých půdách.
Je jedlý až po dostatečné tepelné úpravě. Všeobecně se uvádí minimálně 20 minut. Po poranění dužnina tohoto hřibu modrá. Je to chutná houba, ale pro někoho poněkud tuhá. Hodí se do směsí na sušení, do omáček, polévek i jako náhražka masa do gulášů.
Někde na návsích už vyrazily pod lípami jiné hřiby. Je to nejspíš hřib koloděj. Náleží také do skupiny modráků, tedy modrajících hřibů. V lese v Brdech se s ním nepotkáte, protože se kyselým půdám vyhýbá. Preferuje zásaditou půdu a nižší polohy. Takže koloděje najdeme od nížin do pahorkatin většinou v listnatých lesích a v regionu spíše na návsích v parcích pod lipami a na březích rybníků. Mykorhizu, tedy podhoubí tvoří i s duby a s buky. Za syrova je tento hřib jedovatý a proto se musí intenzivně tepelně upravovat. Je tu ale ještě jedno varování - po jeho konzumaci je dobré se vyhnout alkoholu, protože může způsobit nevolnost a zvracení.
Jak je rozeznat?
Hřib kovář má klobouk o průměru 5 - 20 cm, tmavohnědý až černohnědý, za sucha sametový, za mokra mírně lepkavý, stářím a pomačkáním šedě černající. Někdy má výrazný okraj klobouku zbarvený do okrově žlutavého lemu. Rourky zespodu kloboku jsou žlutozelené, na řezu se rychle barví do modrozelena. Třeň, neboli noha, je zprvu vejčitý, později soudkovitý až kyjovitý a skoro celý červený, pouze v horní části žlutý, uprostřed červeně plstnatě tečkovaný, dole do olivova, s viditelnám plstnatým světle žlutým podhoubím. Otlačením třeň modrá a nemá síťku.
Dužnina je na řezu pevná, v klobouku bledožlutá, ve třeni živě žlutá a po rozkrojené okamžitě modrá, později se zbarví do šeda. Kovář je příjemné a mírné chuti.
Hřib koloděj má klobouk 5 - 15 cm široký, žlutohnědý až světle hnědý, v mládí plstnatý, později sametový, pomačkáním trochu tmavnoucí. Póry jsou oranžové až červené, pomačkáním modrají. Třeň je široký, válcovitý, na žlutém podkladě vyniká u tohoto druhu červenohnědá až žlutočervená síťka z protažených ok. Dužnina je nažloutlá, na řezu modrající, s mírnou chutí a nenápadnou vůní.
Je jedlý až po dostatečné tepelné úpravě. Všeobecně se uvádí minimálně 20 minut. Po poranění dužnina tohoto hřibu modrá. Je to chutná houba, ale pro někoho poněkud tuhá. Hodí se do směsí na sušení, do omáček, polévek i jako náhražka masa do gulášů.
Někde na návsích už vyrazily pod lípami jiné hřiby. Je to nejspíš hřib koloděj. Náleží také do skupiny modráků, tedy modrajících hřibů. V lese v Brdech se s ním nepotkáte, protože se kyselým půdám vyhýbá. Preferuje zásaditou půdu a nižší polohy. Takže koloděje najdeme od nížin do pahorkatin většinou v listnatých lesích a v regionu spíše na návsích v parcích pod lipami a na březích rybníků. Mykorhizu, tedy podhoubí tvoří i s duby a s buky. Za syrova je tento hřib jedovatý a proto se musí intenzivně tepelně upravovat. Je tu ale ještě jedno varování - po jeho konzumaci je dobré se vyhnout alkoholu, protože může způsobit nevolnost a zvracení.
Jak je rozeznat?
Hřib kovář má klobouk o průměru 5 - 20 cm, tmavohnědý až černohnědý, za sucha sametový, za mokra mírně lepkavý, stářím a pomačkáním šedě černající. Někdy má výrazný okraj klobouku zbarvený do okrově žlutavého lemu. Rourky zespodu kloboku jsou žlutozelené, na řezu se rychle barví do modrozelena. Třeň, neboli noha, je zprvu vejčitý, později soudkovitý až kyjovitý a skoro celý červený, pouze v horní části žlutý, uprostřed červeně plstnatě tečkovaný, dole do olivova, s viditelnám plstnatým světle žlutým podhoubím. Otlačením třeň modrá a nemá síťku.
Dužnina je na řezu pevná, v klobouku bledožlutá, ve třeni živě žlutá a po rozkrojené okamžitě modrá, později se zbarví do šeda. Kovář je příjemné a mírné chuti.
Hřib koloděj má klobouk 5 - 15 cm široký, žlutohnědý až světle hnědý, v mládí plstnatý, později sametový, pomačkáním trochu tmavnoucí. Póry jsou oranžové až červené, pomačkáním modrají. Třeň je široký, válcovitý, na žlutém podkladě vyniká u tohoto druhu červenohnědá až žlutočervená síťka z protažených ok. Dužnina je nažloutlá, na řezu modrající, s mírnou chutí a nenápadnou vůní.
Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.
autor: Karel Hutr
Související
Další články









