Primářka příbramské neurologie: Při léčbě mozkové příhody jde o každou minutu

Stoprocentní prevence neexistuje a mozková příhoda v některé ze svých forem může postihnout každého z nás. Jak ji včas rozpoznat, co dělat a existují nějaké varovné signály? O tom všem, ale i o aktuální situaci neurologického oddělení příbramské nemocnice jsme si povídali s jeho primářkou MUDr. Bc. Helenou Hlaváčovou.

Nedávno regionální média obletěla zpráva o mladé mamince, která prodělala cévní mozkovou příhodu. Jak jsou tyto stavy u takto mladých lidí časté?
Relativně málo, pokud budeme srovnávat se starší věkovou skupinou pacientů, řekněme nad 65 let. Příčiny cévních mozkových příhod u mladších pacientů se odlišují od těch, se kterými se obvykle setkáváme u seniorů. Může jít například o vrozené poruchy srážlivosti krve, zvláště ve spojitosti s kouřením nebo užíváním hormonální antikoncepce, dále vrozené cévní nebo autoimunitní poruchy, srdeční onemocnění a podobně. Často se jedná o stavy, které nemusí být ovlivnitelné dodržováním zdravého životosprávy.

Dá se tedy říct, že 100% prevence neexistuje…
Stoprocentní určitě ne. Nicméně platí, že každý máme určitou individuální dispozici ke kardiovaskulárním onemocněním a životní styl zásadně ovlivňuje, nakolik se taková vrozená dispozice uplatní. Někdy o rizicích nemusíme vědět, dokud se neprojeví, a takovým prvním projevem může být i mozková příhoda.
Například krvácení do hlubokých struktur mozku bývá typické pro pacienty s neléčeným vysokým tlakem. Často jde o mladší muže mezi 40 a 50 lety, kteří byli vždy zdrávi, neměli zjevný důvod navštěvovat svého praktického lékaře, ale s věkem a nevhodnou životosprávou se jim krevní tlak zvýšil, aniž by o tom věděli. Na preventivní prohlídky obvykle nechodí, vysoký tlak tedy nijak neléčí, a v takové situaci může dojít k mozkovému krvácení, které je tedy prvním příznakem hypertenze. Takže prevence jednoznačně smysl má, kromě vysokého krevního tlaku riziko CMP zásadně zvyšuje kouření, cukrovka, vysoká hladina cholesterolu, nedostatek pohybu či obezita.

Může být sport někdy až kontraproduktivní a místo prevence spíše škodí? Napadají mě například vzpěračské disciplíny.
Myslím, že jakýkoliv vrcholový sport tělu nesvědčí z důvodu nadměrného přetěžování, a to se samozřejmě netýká pouze nervové soustavy. Ve vztahu k cévní mozkové příhodě může při silové zátěži docházet ke zvýšení nitrolebního tlaku, což v případě poškození mozkové cévy například výdutí může vést až k jejímu prasknutí. Typickým údajem u pacientů s tímto typem krvácení je právě fyzická aktivita provozovaná v době prasknutí výdutě. Riziko je ale pro běžnou populaci minimální a samozřejmě nemá smysl vzdávat se fyzické aktivity kvůli obavě z mozkového krvácení.

Existují nějaké varovné signály, že se blíží problém?
Mohou být i nemusí. Náznaky možné blížící se mozkové příhody bývají častější u starších pacientů. U určitého procenta z nich dochází k „náběhu“ na mozkovou příhodu. Objeví se příznaky typické pro CMP, které ale po několika minutách či desítkách minut samy odezní. Přesto je velmi důležité co nejdříve vyhledat lékařskou pomoc, protože v prvních hodinách a dnech po tomto stavu, kterému říkáme tranzitorní ischemická ataka, je největší riziko opakování a prodělání té plně rozvinuté, dokonané mozkové příhody. Takže i přechodná porucha mozkových funkcí jednoznačně zasluhuje okamžité dovyšetření.

Jak mrtvici poznáme na sobě nebo někom jiném?
Asi nejznámějším projevem je pokles ústního koutku, který ale nemusí být vždy dobře patrný. Zásadnější a lépe rozpoznatelné je náhle vzniklé oslabení pravé či levé poloviny těla, někdy i jen jedné končetiny. Často dochází i k poruše řeči, kdy dotyčný buď špatně artikuluje, nebo není schopen mluvit vůbec, a často ani nerozumí. Objevit se může i výpad části zorného pole, dvojité vidění nebo brnění či necitlivost poloviny těla.

S kolika případy mrtvice se potkáte za rok v iktovém centru příbramské nemocnice?
Když počítám všechny typy mozkových příhod, tak se dostáváme k číslu 300 - 350 cévních mozkových příhod za rok. V době covidu byla čísla nižší, ale obecně platí, že 85 - 90 % CMP bývá ischemických, tedy z nedokrvení mozku, zbylých 10 - 15 % tvoří neúrazová mozková krvácení.

Jaká je prognóza pacientů? Předpokládám, že tady je nejdůležitější čas.
Jednoznačně ano, a to u všech typů mozkových příhod, jak ischemických, tj. z nedokrvení mozku, tak krvácivých. U obou platí Time Is Brain, tedy Čas je mozek.

Mrtvice vzniklé z nedokrvení mozku lze léčit více způsoby, které je možné i kombinovat. U obou ale platí, že jejich použití je možné pouze v prvních hodinách po vzniku mozkové příhody. Čtyři a půl hodiny od vzniku obtíží jsou hranicí pro trombolýzu, což je nitrožilní podání látky, která dokáže rozpouštět sraženiny a obnovit průtok cévou, která se ucpala sraženinou.

Druhý způsob léčby se neprovádí v regionálních nemocnicích, ale pouze na vyšších pracovištích, kam pacienty vhodné k tomuto typu léčby urgentně transportujeme. Jedná se o mechanickou rekanalizaci, kdy se pomocí katetru zavedeného přes tříslo až do mozkové tepny odstraní sraženina ucpávající mozkovou cévu, a tím dojde k obnovení toku krve do postižené části mozku. I u tohoto typu léčby jsme ale omezeni časem. Pozdní zásah totiž výrazně zvyšuje riziko zakrvácení do odumřelé mozkové tkáně, což představuje život ohrožující komplikaci mozkové příhody.

Opravdu je důležité co nejdříve po zjištění příznaků mrtvice zavolat záchranku. Dispečink nás obratem informuje o tom, že takový pacient bude přivezen, takže se celý iktový tým sejde na urgentním příjmu v plné pohotovosti ještě před příjezdem sanitky do nemocnice a nedochází k prodlení, které by znamenalo oddálení léčby.

Doba od vstupu pacienta do nemocnice do podání léčby je ukazatel důležitý pro každé iktové centrum. Celorepublikový průměr je kolem 22 minut, my se pohybujeme podle okolností mezi 19 a 22 minutami, což považuji za dobré.

Neurologii nyní čeká jedna nepříjemná záležitost, a tím je omezení ambulantní péče. Čím je to způsobeno?
Je to tak. Čeká nás výrazné personální oslabení, protože část lékařů odchází nebo již odešla do důchodu, část je na mateřské či rodičovské dovolené, někteří zkracují úvazky. Bohužel k tomu dochází téměř najednou, takže se od dubna dostáváme zhruba na polovinu pracovního potenciálu, který jsme měli před rokem. Naší prioritou je zachování iktového centra, akutní lůžkové péče a samozřejmě specializované neurologické péče. Toto se pokusíme udržet i za cenu určitého diskomfortu pro nás i naše pacienty, například v podobě delší objednací doby a podobně.

To, co musíme omezit, je péče o pacienty, kteří nevyžadují vysloveně neurologickou péči. Jde například o bolesti zad či krční páteře, které nemají doprovodné neurologické projevy, nebo další podobné obtíže obecného charakteru, které může ošetřit i praktický lékař.

Vy jste hovořila o bolesti zad, která nevyžaduje neurologickou péči. Jak si mohou lidé pomoci sami doma?
V situaci, kdy někdo přichází s akutní bolestí zad vzniklou například po zvednutí těžkého předmětu nebo po nevhodném pohybu, je vhodné doporučit léky na bolest a na uvolnění svalů, případně je rovnou aplikovat v injekční formě. To umí neurolog stejně jako praktik, navíc některé formy léků jsou volně prodejné, takže ne vždy je nutné lékaře navštívit. Vždy je ale vhodné záda nahřívat, udržovat v teple a vyhýbat se zátěži, která zhoršuje bolesti.

Po odeznění akutních potíží je třeba ovlivnit jejich příčinu za pomoci fyzioterapie. Opakované blokády zad obvykle ukazují na nějakou svalovou dysbalanci nebo chronické přetěžování pohybového aparátu. Léky sice tlumí bolest, ale nevyřeší existující problém.

Pokud se obtíže nezmírňují ani po dokončení rehabilitace, může praktický lékař pacienta odeslat k neurologickému vyšetření. V takové situaci je třeba přijít s informací od odesílajícího lékaře, jaká vyšetření a léčba již byly vyzkoušeny a s jakým efektem, a samozřejmě i se základními zdravotními informacemi o pacientovi. Jedině tak můžeme vybrat nejvhodnější postup pro další léčbu.