Primář interního oddělení příbramské nemocnice: Extrémní přístup k opatřením z jedné i druhé strany není dobrý

MUDr. František Paďour je primářem interního oddělení příbramské nemocnice, kterou prošlo již více než 350 pacientů s koronavirem. Právě tým primáře Paďoura se stará kromě běžných interních pacientů i o ty covid pozitivní, kteří nevyžadují intenzivní péči. Pokud vás zajímá, která kategorie pacientů je virem nejohroženější, jak se liší od chřipky nebo co by doporučoval na vánoční svátky, přečtěte si následující rozhovor.

Jak byste charakterizoval typického pacienta, který je na Vašem oddělení hospitalizován s koronavirem?
Je těžko říci typický. Podle toho, co jsme měli možnost poznat, jsou s covidem nejčastěji hospitalizováni pacienti starší, s dalšími přidruženými chorobami tzv. polymorbidní, pacienti obézní s diabetem a hypertenzí, pacienti s chronickým onemocněním průdušek apod. Vůbec nejhorší průběh má onemocnění u pacientů obézních bez fyzické aktivity. Samozřejmě se vyskytují i pacienti mladší, dosud zdraví, ale těch je poměrně málo.

Virus byl během jarní vlny často přirovnáván k chřipce. Jak se na toto srovnání koukáte nyní, když máte s onemocněním mnohem více zkušeností?
Z medicínského pohledu se o chřipku nejedná. Jedná s o virové onemocnění způsobené odlišným virem ze stejné skupiny tzv. RNA virů, které se šíří a přenáší mezi lidmi prakticky stejným způsobem jako chřipka. Počáteční stadia nebo lehké formy tohoto onemocnění mohou mít podobné příznaky, jako chřipka. Chřipka také občas mívá velmi těžký průběh a v době chřipkové epidemie se výrazně zvyšuje úmrtnost, především starších a polymorbidních lidí. Od běžné chřipky se však liší svým průběhem a především závažným postižením plic, které jsme dříve vídali jen zřídka. Mluvíme o tzv. covid 19 pneumonii, která má do jisté míry typický RTG a CT nález, způsobuje dechovou nedostatečnost, tzv. respirační insuficienci a vede k rozsáhlým změnám plicní tkáně, které se velmi pomalu upravují, a je velmi pravděpodobné, že u nezanedbatelné části pacientů zůstanou natrvalo. Samozřejmě i běžná chřipka způsobuje pneumonii, ale ne takto frekventní a s tímto obrazem. Takže nemocnice jsou zahlceny právě těmito pacienty s covid pneumonií, kteří jsou velmi dlouho závislí na léčbě kyslíkem.

Úmrtí se nevyhýbají ani pacientům v příbramské nemocnici. Jak Vy osobně vidíte to, jestli lidé umírají na covid nebo s covidem?
Ano bohužel je to tak. Lidé umírají na covid i s covidem. Pokusím se to zjednodušeně vysvětlit. Pokud člověk dostane např. již zmíněnou covid pneumonii a má třeba jiná onemocnění, která by v nejbližší době nevedla k úmrtí a tento pacient zemře pod obrazem dechové tísně, mluvíme o úmrtí na covid. Pokud má pacient jiné onemocnění v konečné, tzv. terminální fázi, které by v brzké době vedlo k úmrtí a dostane covid infekci, tato pravděpodobně jeho úmrtí urychlí, ale přímo nezpůsobí, mluvíme o úmrtí s covidem. Někdy jsou ty hranice velmi nejasné.

Jak náročné je pro Vaše interní oddělení skloubit péči o „běžné" pacienty a covid pozitivní pacienty?
To je náročné především personálně a organizačně, navíc covid infekci v různé formě prodělala a prodělává nezanedbatelná část zdravotnického personálu, takže lidí není nazbyt. Není to jen záležitost interního oddělení, je to záležitost celé nemocnice a na péči o tyto pacienty se podílí lékaři, sestřičky a další personál prakticky všech oborů.

Je nutné se pružně přizpůsobovat situaci, především tedy přísunu nemocných s covidem vyžadujících hospitalizaci a dle toho vyčleňovat další lůžka a to tak, aby nebyla dotčena akutní péče o jiné pacienty. Plánovaná tzv. elektivní péče musela být výrazně omezena. To se týkalo především operačních oborů, chirurgie, ortopedie, gynekologie, urologie, očního oddělení. Mnozí lékaři těchto oborů společně s námi internisty vytvořili tzv. covid tým a pečují o nakažené pacienty na několika odděleních, která vznikla právě tím, že se uvolnila lůžková kapacita i personál díky omezení plánovaných výkonů. Za to patří těmto kolegům, sestřičkám, sanitářům a dalším velký dík, protože jen v rámci interny bychom to nikdy nezvládli. V jeden okamžik jsme měli v nemocnici hospitalizovaných téměř 100 pacientů s covidem.

Podle čísel se zdá, že je virus už na ústupu, myslíte, že už je důvod k oslavám?
Ano, poslední čísla tomu naznačují, ale důvod k oslavám není, máme poučení z tzv. první jarní vlny. Vše je to otázka rozumu a zodpovědnosti. Myslím, že je dost opatření, která jsou až úsměvná a zbytečná. Na druhé straně lidé často nedodržují elementární pravidla. Extrémní přístup k opatřením z jedné i druhé strany není dobrý.

Ovlivnila současná epidemie nějak výrazně i Váš osobní život?
Asi tak jako každého, kdo sám nebo jeho blízcí nebyli postiženi buď přímo zdravotně touto nemocí nebo zatím ekonomicky či jinak.

To co zažíváme, by však mělo ovlivnit naše přemýšlení a jednání. Měli bychom si více uvědomit, že jsme stále "jen" součástí přírody a především na ní závisí náš osud. Měli bychom změnit naše chování v mnoha směrech a trochu ustoupit od jednoduchého konzumního stylu života.
Jednu věc jsme měli možnost poznat zcela jasně, lidé bez nadváhy, přiměřeně se pohybující nebo sportující snáší tuto nemoc daleko lépe a to je obecné pravidlo v medicíně týkající se mnoha dalších chorob.

Experti hovoří o tom, že přibližně v polovině příštího roku by se svět mohl vrátit do normálu. Co z toho normálního stavu Vám nyní nejvíc chybí?
No právě to, co je normální. Tak jako většina lidí bych si samozřejmě přál, abychom se co nejrychleji vrátili k normálnímu životu. Jistě tomu tak bude, naučíme se s covidem normálně žít, nic jiného nám nezbývá, ale ponaučeni.

Za necelý měsíc nás čekají Vánoce. Co byste vzkázal veřejnosti? Mají se bát, nebo se s opatrností mohou vidět i se svými rodinami?
Proč by se měli lidé bát? Jak již jsem řekl, je třeba rozum a ohleduplnost, dodržovat základní stanovená racionální pravidla, nemačkat se např. ve frontách na košíky před markety, chodit více ven, do přírody, čas s příbuznými a známými s kterými nejsme v denním kontaktu trávit spíše delší procházkou než pobytem v uzavřené místnosti. Když se necítíme dobře, omezit kontakty s ostatními a nechat si udělat PCR test. Zní to trochu absurdně, ale já si dokonce myslím, že mnozí z nás by mohli mít letošní Vánoce klidnější než jindy a na své rodiny a zamyšlení budou mít možná více času. Tím se samozřejmě nechci dotknouti velkého množství lidí, kterým covid nějakým způsobem ublížil. Musíme samozřejmě myslet na ty, kteří buď přechodně, nebo trvale žijí v různých sociálních, dlouhodobě léčebných zařízeních, domovech důchodců apod. Tito lidé prakticky od začátku jara s výjimkou asi 2 letních měsíců nemají z důvodu zákazu návštěv možnost osobního kontaktu se svými blízkými a známými, kteří jsou pro ně často jedinou životní motivací.

Takže přeji hezké Vánoce