Příbramský Picasso se na závodní trati pere o každý centimetr

Jak se jmenují závody, které jezdíš a jak to probíhá?
„Quad cross je závod čtyřkolek, který má stejná pravidla jako Motokros. Závod startuje až 30 jezdců hromadně. Jede se 20 minut + 2 kola. Jedou se dvě rozjížďky. Tomu předchází trénink a kvalifikace.“

Popiš nám vlastně svoje první krůčky k tomuto sportu?
„Již od dětství jsem se pohyboval na obdobných závodech, kde jsem doprovázel tátu, který dělal mechanika několikanásobnému mistru ČR v sidecarcrossu Evženu Kamenárovi. Sám jsem jako dítě jezdil bmx, avšak do doby, než jsem se začal zajímat o holky. (smích) Na čtyřkolku jsem si poprvé sedl před třemi roky, díky tátovi, který ji měl. Později jsme pořídili i druhou, a začali spolu jezdit po lese, jen tak pro zábavu. To nás ale nenadchlo a tak, jsme vyrazili zkusit jezdit na tratích. První naše závody byly na Handy Cupu v Dražeticích. Oba jsme závodům propadli. Po pár šťouchnutích od závodníka Jendy Záchy, jsme vloni vyrazili i na první Mezinárodní Mistrovství České Republiky ve Stříbře.“

Na jaké čtyřkolce jezdíš a co tvá originální přezdívka?
„Sedlám stroj Suzuki LTR 470 a jsem s ním nadmíru spokojený. Má přezdívka Picasso? Ta nevznikla díky tomu, že bych uměl malovat. (smích) Na zádech i čtyřkolce vozím své oblíbené číslo 23.“

Jaké vybavení potřebuješ?
„Kdybych měl popsat vše, co na sobě mám, tak bychom tu byli do zítra. Proto to zkrátím jen na to nejdůležitější a to je pro mne helma, brýle, ortézy kolen a boty. A čtyřkolka? Ta snad potřebuje celé vybavení z dílny. Potřeba je spousta nářadí, náhradní díly, pohonné hmoty, atp.“

Ty vlastně jezdíš po celé ČR. Kam všude se podíváš?
„Jsem účastník Mezinárodního Mistrovství České Republiky a Handy Cupu a tudíž se závody konají po celé republice a na Moravě. Byl jsem se podívat v Mohelnici na Moravě a sám jsem závodil ve Stříbře u Plzně a v Dalečíně na Vysočině. MMČR se však jezdí i např. v Petrovicích u Karviné, kam jsem se letos bohužel nedostal.“

Závodí se především víkendy. Jak snáší rodina, že jsi pryč, fandí ti?
„Když je to možné, tak jezdí se mnou. Občas to však nevyjde, a tak fandí alespoň z domova na dálku. Tudíž ano, mám doma svůj vlastní Fan Klub.“

A co příbramští fanoušci, jezdí s tebou na závody?
„Na závody za mnou a celým týmem jezdí fandové nejen z Příbrami, ale z celé ČR. Nevím, jestli je to přímo vlastní Fan Klub, ale je to banda přátel, kteří cestují desítky kilometrů, aby nás mohli vidět závodit.“

Kde trénuješ a jak často?
„Trénuji hlavně tam, kde se zrovna dá a kam nás pustí. Čtyřkolky nejsou pro majitele tratí a jezdců na sólech, příliš v oblibě. V okolí Příbrami je několik pěkných tratí, kde máme možnost trénovat, zdokonalovat se a toho si samozřejmě vážíme. Trénuji převážně s tátou a s týmovým kolegou a kamarádem Zdeňkem Poláčkem, který je nejúspěšnějším českým jezdcem. To mne samozřejmě motivuje a zlepšuje můj výkon.“

Finančně to nebude určitě také levná záležitost. Jak se to dá zvládnout ukočírovat, kdo ti pomáhá?
„V první řadě mi pomáhá táta, bez kterého bych opravdu jezdit a ani závodit nemohl. Dále mi pak pomáhají sponzoři našeho týmu SiX-3 SSW Czech Racing Team. Mezi ty hlavní patří SSW, který nám dodává závodní dresy a týmové oblečení, Multi Air dodávající vzduchové filtry a oleje a spolupracujeme také s týmem Ollie Roučkové.“

Tenhle sport je nebezpečný na zranění. Určitě už jsi nějaké prodělal?
„Jak se říká, kdo nepadá, nezrychluje a jezdí pod své možnosti. Já jsem již prodělal ošklivou zlomeninu klíční kosti, která mne vyřadila z loňské sezóny.“

Z kolik členů se skládá tvůj tým?
„Celý tým má nespočet lidí, kteří se starají o vše potřebné, od mechaniků, kteří stroje připravují až po ženy, které se o nás na závodech starají jako doma. Mezi mé týmové kolegy patří: můj táta Milan Šinágl, Niki Opatřilová, Pavel Kozák, Jiří Furbach, Lukáš Procházka a Zdeněk Poláček.“

Taktika se nacvičuje třeba ve fotbale, máš určenou nějakou svoji taktiku do závodů?
„Má taktika je hlavně ve zdraví dojet do cíle, bez závady a újmy na zdraví. Ne vždy se mi to však podaří…“

Na co jsi v kariéře nejvíce pyšný?
„Největší úspěch je pro mne každé zrychlení a dokončení závodu. Jinak z důvodu teprve začínající kariéry moc úspěchů nemám. Vloni jsem dojel celkově druhý v seriálu Handy Cup.“

Do kdy budeš chtít závodit a máš třeba chuť zkusit ještě jiné sporty na jiném stroji?
„Dokud to jen půjde a bude to finančně i zdravotně možné. Vzorem je pro mne táta, který ve svých 60 letech stále dokazuje, že věk je jen číslo.“

Já vím, že máš syna, půjde v tvých stopách?
„Můj malý závodník se jmenuje Maxík. Jsou mu 4 roky. Byl bych rád, kdyby tomu tak bylo, ale nebudu ho do ničeho nutit! Momentálně má svůj stroj, který sklidil obří úspěch na akci Legendy, kde se stal středem našeho týmu.“