Příbramský Lukeš skončil druhý na prestižních CrossFitových závodech

Příbramákovi Antonínu Lukešovi nikdo ze známých neřekne jinak než Tony. Někteří ho mohou znát z boxerského ringu, ve kterém získal celou řadu výher a představil se i na příbramském galavečeru. Před několika měsíci propadl CrossFitu a po roce a půl tréninku se dokázal umístit na druhém místě v kategorii Sport na prestižních závodech Czech Beast Challenge.

S jakými ambicemi si vstoupil do závodu a jak si se cítil, když si skončil druhý?
Do závodu jsem nastupoval s tím, že by bylo fajn, kdybych se umístil alespoň mezi deseti nejlepšími z šedesáti závodníků. To, že skončím druhý, jsem opravdu nečekal. Po celou dobu dne jsem sledoval průběžné výsledky, ve kterých bylo výsledné skóre po jednotlivých trénincích. Celkově jsem držel druhé místo až do nějakého 3. tréninku, po kterém jsem se propadl na třetí místo a to se mi podařilo udržet až do finále (5.tréninku), kde jsem i třetí skončil, proto jsem očekával i stejné umístění na stupních vítězů, ale bylo to jinak. Finále nerozhodovalo, rozhodovalo celkové skóre, které mě posunulo na konečné 2. místo na stupních vítězů, takže maximální spokojenost.

O jakou soutěž se jednalo a jak si se na ní připravoval?
Jednalo se asi o nejprestižnější a neznámější soutěž v CrossFitu tady v České republice s názvem Czech Beast Challenge, kterou pořádá David Egydy, který patří mezi špičku českých CrossFiterů a zakladatelů CrossFitu v České Republice. Připravoval jsem se tím způsobem, že jsem chodil poctivě na každý trénink, měl pevnou vůli, motivaci a výsledky se dostavili sami. Akorát přibližně 14 dní předem jsem zařazoval dvoufázové tréninky, kdy jsem se dopoledne zaměřoval na plavaní a odpoledne na trénink CrossFitu.

Jak dlouho se věnuješ CrossFitu?
CrossFit trénuju už přibližně rok a půl.

V minulosti jsi boxoval, proč si s tím přestal?
Před posledním zápasem, na který jsem se maximálně připravoval a těšil, jsem si bohužel zlomil ruku a tím moje příprava a tréninky skončily. Musel jsem jít na operaci a byl jsem přibližně 2 měsíce mimo. Poté jsem zkoušel znova trénovat, ale už to nebylo ono, hledal jsem proto nějakou alternativu, co mě posune dál, až jsem narazil na „nejlepší sport na světě“. Crossfit.

Jaký byl tvůj nejsilnější zážitek ze závodů?
Že bych měl pouze jeden nejsilnější zážitek, tak to se říct nedá, ale mezi takové nejsilnější patří už jen to závodit na téhle soutěži. Hlavně co se týče atmosféry a organizace je to něco nezapomenutelného. Nebo ten, kdy jsem se dokázal naučit o pauzách mezi jednotlivými tréninky dřepy na jedné noze, které jsem před tím tolik neuměl a najednou jsem je musel odcvičit ve čtvrtém tréninku, abych měl vůbec šanci postoupit do finále a samozřejmě obsadit
druhé místo na stupních vítězů.

Během závodů jsi musel odcvičit několik tréninků během jednoho dne. Jak a jak dlouho po závodech jsi odpočíval?
Ano, celkem jich bylo 5. Dva tréninky byly už zveřejněné pár dní předem na Facebooku, zbylé dva jsme se dozvěděli v pátek na briefingu, kde se sešli všichni atleti. Pátý finálový trénink, kam postupovalo 10 nejlepších, byl jako překvapení na sobotní den. Odpočíval jsem jenom do pondělí, dva dny mi stačí. Moc neodpočívám, spíš se jen pořádně vyspím, protože to se tělo a svaly správné zregenerují a od úterý jsem to zase rozjel na plný pecky (smích).

Chystáš se v budoucnu i na další závody?
Určitě. Protože každé závody vás posunou o krok dál a když jste na stupních vítězů, tak to platí dvojnásob. Teď mám mnohem vetší motivaci dál trénovat a dřít! Jsou tam nějaké nedostatky, na které bych se chtěl zaměřit. Jde hlavně o sílu a gymnastiku, protože tenhle sport je tak, všestranný že nevíte co vás v tréninku potká. A být na vše připraven je v tomto ohledu pravidlo číslo jedna.