Příbramská galerie představí umělecký čtyřlístek z Volyně

Tvorbu čtyř umělců, malíře Maxmiliána Boháče a jeho tří synů – malířů Maxmiliána Boháče a Aloise Boháče a sochaře Josefa Boháče – představí nová výstava v Galerii Františka Drtikola Příbram. Výstavu „Boháčové: Umělecký čtyřlístek z Volyně“ zahájí vernisáž v úterý 26. září od 17.00.

Maxmilián Boháč starší (1854–1928) byl městským řemeslníkem a živil se převážně malováním interiérů obytných domů i nejrůznějších sakrálních staveb, vývěsních štítů a reklam, běžným písmomalířstvím, tvorbou divadelních kulis, ale také malováním kostelních obrazů a příležitostnými kresbami pro maloměstskou potřebu. Přitahovaly ho staré památky a zejména hrady, systematicky se tomuto tématu začal věnovat po smrti manželky Josefy v roce 1919. Kromě hradů tvořil v posledních dvou desetiletích svého života cykly půvabných akvarelů doprovázejících autorský příběh v podobě veršovaných textů, občas s nutným moralistním podtónem.

Syn Maxmilián Boháč (1882–1957) vystudoval Akademii výtvarných umění ve Vídni a Akademii výtvarných umění v Praze, absolvoval také stáž v Mnichově. „V roce 1910 se přestěhoval z Volyně do Prahy, kde provozoval Boháčovu moderní uměleckou školu malířskou, jakousi výtvarnou přípravku pro studium na pražské Akademii. Z budoucích malířů ji navštěvovali například Karel Holan, Miloslav Holý, Jan Rambousek, Alén Diviš nebo Toyen,“ přibližuje uměleckou cestu nejstaršího syna kurátor výstavy Karel Skalický. Maxmiliánova tvorba měla široký záběr a najdeme v ní portréty, akty i různé figurální kompozice, značná část jeho práce byla orientována na krajinu.

„Umělecká osobnost Aloise Boháče akademicky školená ve Vídni koketovala od prvopočátku s notnou dávkou zvláštní poťouchlosti a bizarnosti,“ pohlíží Karel Skalický na prostředního (1885–1945) potomka z rodiny. Osobní fantaskní svět byl pro Aloise Boháče denní realitou, se svými věrnými postavami – chlupatými, břichatými, nosatými, ušatými, lysými i jinými – trávil veškerý čas. Okrajově se zabýval intimní krajinomalbou a také portrétem.

Josef Boháč (1890–1978) nejprve prošel oddělením pro figurální a ornamentální kreslení na c. k. umělecko-průmyslové škole v Praze. „Stále více jej to táhlo k plastickému výtvarnému projevu, takže posléze studoval na speciální škole pro dekorativní modelování a studia dokončil na Akademii výtvarných umění v Praze,“ zmiňuje kurátor odklon nejmladšího syna od malířské kariéry jeho otce a bratrů.

V roce 1923 přihlásil Boháč svou sochu Mimojdoucí člověk do soutěže o Hlávkovo stipendium, kde vzhledem ke své kvalitě vzbudila podezření, že byla odlita podle živého modelu (tento názor zastával především sochař Jan Štursa). Spor nakonec Boháč vyhrál a vzhledem k velké publicitě případu se stal vyhledávaným pražským portrétistou. Jeho sochařská tvorba byla věrně realistická až silně naturalistická.

Výstava bude otevřena do 19. listopadu. Kromě účasti na vernisáži povede Karel Skalický komentovanou prohlídku, a to ve čtvrtek 12. října od 17.00.