Příbram si dnes připomíná 134 let od březohorské důlní katastrofy. Tragédie, která změnila české hornictví

HISTORIE

31. května 2026 (07:07)

Příbram si dnes připomíná 134 let od březohorské důlní katastrofy. Tragédie, která změnila české hornictví

foto: Požár v dole Marie (1892) / Wikipedie

V neděli 31. května uplynulo 134 let od největší tragédie v dějinách českého rudného hornictví — březohorské důlní katastrofy. Příbram uctí památku 319 horníků a záchranářů, kteří zahynuli při požáru v dole Marie v roce 1892, tradičním pietním aktem na třech místech.

Program pietních vzpomínek

16.00 – položení kytic u pomníku na Příbramském hřbitově, poté na Březohorském hřbitově
17.00 – vzpomínkový akt u pomníku vdov a sirotků na nádvoří dolu Marie

Pietu každoročně navštěvují potomci hornických rodin, zástupci města, báňských organizací i veřejnost.

Co se stalo 31. května 1892

Krátce po jedenácté dopoledne vypukl v 29. patře dolu Marie požár, který se během hodiny rozšířil do dalších pater a šachet. Kouř a jedovaté plyny zasáhly i propojené doly Prokop, Vojtěch, Ševčinský a Anna.

Z dokumentu vyplývá, že první horníci, kteří sjížděli na odpolední směnu, už viděli hořící výdřevu a běželi požár ohlásit. Mezitím se však situace dramaticky zhoršila. Mnozí horníci v odlehlejších částech dolu zprávě o požáru nevěřili — a zůstali pracovat. Všichni zahynuli udušením.

„Horníci zaměstnaní v odlehlejších částech setrvali při práci, neboť se domnívali, že jde pouze o drobnou nehodu.“ (citace z dokumentu)

Hrdinství, které stálo životy
Záchranné práce byly extrémně nebezpečné. Horníci se spouštěli do hlubin opakovaně, často bez jakéhokoli vybavení — jen se šátkem namočeným v octě.
Z dokumentu:
„Jednotliví horníci nehleděli na nebezpečí ztráty vlastního života a spouštěli se statečně do hlubin.“
Mezi nejodvážnější patřili:

Kavka, Karas a Reindl – třikrát sjeli do hloubky až 900 metrů a zachránili sedm mužů.
Antonín Pešek – při čtvrtém pokusu o záchranu zahynul.
Augustin Zlutický, cvičitel dobrovolných hasičů – několikrát se spustil do dolu, až v něm našel smrt.
Hugo Grögler, vrchní správce dolu Marie – opakovaně sjížděl do šachet, až byl vytažen v bezvědomí.

Poslední vzkazy z hlubin
Jedním z nejsilnějších momentů tragédie je nález posledních vůlí horníků, psaných na obalech od dynamitu. Na 24. obzoru je objevili až 22. června, téměř měsíc po katastrofě.
Jeden z nich napsal:
„S Bohem, drahá manželko, odevzdávám ti děti i všecko… modlete se.“ (citace z dokumentu)
Tyto vzkazy patří k nejdojemnějším svědectvím o odvaze, pokoře a lásce horníků k rodinám.

Bilance tragédie

319 mrtvých (318 v dole, 1 zemřel později v nemocnici)
286 vdov
961 sirotků
nejvíce obětí na dole Marie (100 mužů)
poslední tělo vyvezeno 22. září 1892
poslední zachráněný: Jan Soukup, přežil téměř 24 hodin v podzemí

Tragédie, která změnila pravidla

Katastrofa vedla k zásadním změnám v bezpečnosti práce a stala se impulzem pro vznik Záchranného sboru v Příbrami, prvního v Rakousku‑Uhersku.

Při prvním společném pohřbu 23 obětí pronesl městský rada Vajc větu, která se stala součástí hornické tradice:
„Zdař Bůh na poslední šichtě.“

Tragédie ožívá i v mobilní hře

Příběh katastrofy je zpracován v mobilní hře Skryté příběhy. Trasa Marie v plamenech provádí hráče místy spojenými s událostí a přibližuje osudy horníků i jejich rodin.

foto: Hornické muzeum Příbram

Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.

zdroj: Text vychází z publikace 110. výročí březohorské důlní katastrofy (Hornické muzeum Příbram
Spolek Prokop
2002)
která obsahuje dobové záznamy
svědectví a archivní dokumenty.

autor: Ludmila Zelenková