Příběh na dvě knížky. Kateřina našla v Bedně víru, že může ovlivnit svůj život

Kateřina se s pracovnicemi z Bedny setkala před osmi lety v nevlídných zdech ubytovny. První kontakt proběhl během terénní služby určené dětem od šesti do deseti let. „Představuje našeho typického klienta. Mladého člověka s multiplexem nepříznivých situací, které ji formovaly. Vlastně nevím, kde začít, je toho na dvě knížky,“ vypravuje koordinátorka NZDM Kamila Zelená. Poté prozradí, že Kateřina žije s matkou samoživitelkou, která má co dělat, aby zajistila to nejzákladnější pro své tři děti. Do Příbrami se přistěhovaly, tím přišla křehká dívka o kamarády a další se jí nedaří najít. „S teréňačkami si rozumím hodně, s ostatními lidmi moc ne. Vadí mi, jak se tady někteří lidé chovají. Celkově se mi tady nelíbí,“ neskrývá Kateřina.

Teď vás možná přepadne „spravedlivý hněv“ a řeknete si, co nám bude nějaká přespolní slečna kázat. Ona se ovšem těžko hledá důvěra k lidem, pokud jste zvyklí na zrady a mezi vrstevníky zažíváte šikanu. Kateřina se uzavřela před světem a na své okolí působí trochu zvláštně... „Typická obrana podobných děcek. Dělat ze sebe nepřístupnou je bezpečné, dříve nebo později si vás každý přestane všímat,“ vysvětluje Zelená.

Pokud si na takového teenagera neuděláte čas, spoustu času, vyroste jako dříví v lese. „Bude pokroucený, polámaný, sukovitý, ztracený v houštině ostatních stromů, připravený na to, aby ho někdo pokácel, aby ho porazil vítr, aby do něho bacil blesk,“ hledá nejvhodnější přirovnání koordinátorka Bedny. Kde ale vzít a nekrást? Rodiče čas nemají, musejí se ohánět, aby zajistili základní potřeby a ani většinou nemají schopnosti. Učitelé se starají o desítky žáků. Takový človíček nechodí ani do kroužků nebo sportovních klubů, jelikož na to scházejí peníze.

Poslední nadějí jsou nízkoprahová zařízení. „Snažíme se najít, oslovit a navázat vztah s takovými lidmi. Přesvědčit je, že o ně máme zájem, že je chceme chvíli doprovázet na životní cestě,“ říká Zelená. Vzbudit důvěru není jednoduché a pokud se to podaří, nepolámat duši klientů, je ještě těžší. Taková práce je zdlouhavá, komplexní a multioborová. Má přesahy do pedagogiky, psychologie, psychoterapie. „Vážně ji nemůže dělat každý. Pro výkon sociální práce existují zákonem stanovené podmínky, které se týkají mimo jiné vzdělání. Krom toho je třeba mít celou řadu osobnostních předpokladů,“ popisuje koordinátorka.

Svou práci dělá s velkou chutí. Občas ji ovšem srážejí nenávistné komentáře na sociálních sítích. „Naši práci hodnotí lidé různých profesí. Za nestandardní považuji, když nám laik radí, jak a co dělat,“ povzdechne si Zelená. Stejně tak ji mrzí pohled části veřejnosti na neziskové organizace. „Pro nízkoprahové služby je obvyklé, že je zajišťují neziskovky. Lidé si často neuvědomují, že si od neziskovek tyto služby objednává stát, který není schopen je zajistit a poskytnout cílovým skupinám. Pak někdo plácne, že neziskovky kradou. Já tvrdím, že v našem oboru dělají vysoce odbornou a náročnou práci,“ zdůrazňuje.

Poté se její tvář rozjasní, má být na co hrdá. „Kačka urazila za roky, co ji známe, dlouhou cestu seberozvoje. V Bedně zažila přijetí, podporu, dostala možnost poznat sama sebe, najít své silné stránky, pracovat na tom, co je pro ni důležité, získat nějaké sebevědomí a taky víru, že může ovlivňovat svůj život,“ vypočítává koordinátorka NZDM Bedna.

Bez mravenčí práce sehraného týmu by příběh Kateřiny mohl jen stěží skončit happyendem. Takto existuje naděje. Šestnáctiletá slečna se od září učí v Sedlčanech na zahradnici. Původně chtěla jít ke koním, ale zájem byl příliš velký. Svůj sen ale nevzdává. „Přijímačky chci letos znovu zkusit. Stále chodím jezdit. Je to dobrodružné, zábavné a vzrušující,“ dodává Kateřina.

I ona bude ve čtvrtek 21.9. hostem Bednění. Na akci, která se uskuteční od 14 do 18 hodin v Junior klubu, může zavítat každý a seznámit se s hrdiny všech dílů našeho seriálu. Pohovořit s teréňačkami, koordinátorkou NZDM Bedna a jejími klienty. Ve stejném čase proběhne v prostorách Bedny den otevřených dveří.