Při sekání luk umírají tisíce srnčat. Jedno z nich mělo štěstí, i když přišlo o zadní nohu, dokáže se pohybovat rychlostí blesku

6. července 2020 (11:20)

Při sekání trávy v České republice každoročně přijde o život 50 až 60 tisíc srnčat.

Vzhledem k tomu, že péče o přírodu a bezbranné živočichy je ušlechtilá věc, rozhodli jsme se věnovat prostor na našem webu obyvatelům Ochrany fauny ČR. Jejich adopcí přispějete především na chod stanice a záchranu dalších živočichů. Každý zdejší klient má svůj, leckdy dojemný, příběh. Tentokrát se seznámíme s příběhem srnky Bibi, která si při senoseči vážně poranila zadní nohu.

Období od května do začátku července je čas, kdy srny svá mláďata tzv. kladou především do vysoké trávy na lukách, které se však v tomto období sekají k přípravě senáže. Srnče se instinktivně přikrčí k zemi – neutíká. Sekačky srnčata usmrtí nebo smrtelně poraní.

Instinkt totiž velí malým srnčatům při jakémkoliv hrozícím nebezpečí se přikrčit, schovat a stát se tak co nejvíc nenápadnými. Zemědělec ve velkém secím stroji nemá šanci ve vysoké trávě malé srnče zahlédnout. Člověk se tak v tomto případě stává tím největším dravcem. Hrubý odhad je, že při každoročních senosečích zemře až 60 tisíc malých srnčat za rok.

Srnečku Bibi přijali záchranáři na začátku loňského léta. „Bibi přišla s ošklivou zlomeninou zadní nohy. Nalezena byla po senoseči, takže příčina je nasnadě. Nohu veterinář zafixoval sádrou. Už to bylo pro srnečku hodně psychicky náročné a vzhledem k tomu, že většina srnčat je na stres extrémně citlivá, mnoho šancí jsme jí nedávali,“ říká ošetřovatelka ze záchranné stanice.

Po sundání sádry se ukázalo, že problém byl daleko větší. Zlomenina nesrostla a tkáně byly natolik poškozeny, že začaly odumírat. Nezbylo než zadní běh amputovat. „To byl šok. Byla statečná a chtěli jsme udělat maximum, ale zároveň riziko, že další zásah nepřežije, bylo opravdu vysoké,“ vzpomíná ošetřovatelka.

Srnka však všechny překvapila, už tři hodiny po amputaci stála na třech nožkách a věnovala se přežvykování sena. Od pánské části zaměstnanců získala nepříliš důstojnou přezdívku „Velorex“, protože i na svých třech útlých bězích se dokáže pohybovat rychlostí blesku.

Nyní je umístěna ve výběhu, který je součástí expozice pro návštěvníky. Jelikož jí samotné bylo smutno, spřátelila s pejsky sousedního útulku. Těší se na jejich venčení a u společného plotu se s nimi významně prochází.

Chcete-li přispět na péči o Bibi nebo na chod záchranné stanice darem či adopcí, informace naleznete na webových stránkách Ochrany fauny ČR.

Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.

zdroj: pribram.cz
foto: Radek Velebil

autor: Tomáš Pečenka