Při rekonstrukci náměstí T. G. Masaryka se potvrdily historické zprávy, že zde byl původně příbramský hřbitov

Metalurgické pracoviště ze 13. století, základy domů z nejstaršího období existence Příbrami, kosterní pozůstatky, keramika, zvířecí kosti, kovové předměty náboženského charakteru. Nejen to objevili archeologové při rozsáhlé rekonstrukci příbramského náměstí T. G. Masaryka v letech 2011 až 2012.

O průběhu archeologického výzkumu pojednává jedna z kapitol vydání sborníku Podbrdsko XXVI, jejíž autory jsou členové archeologického pracoviště Hornického muzea Mgr. Klára Posekaná, Mgr. Rastislav Korený, Ph.D. a Mgr. Veronika Machačová. Ti zde mimo jiné poukazují na škody, způsobené nedodržením dohodnutých postupů stavební firmou.

Během archeologicky řízené skrývky a následného hloubení výkopu pro kanalizaci mezi kostelem sv. Jakuba Staršího a Hailovou ulicí bylo v březnu roku 2012 postupně identifikováno několik hrobů. Potvrdily se tak historické zprávy o tom, že zde byl původně příbramský hřbitov. Ten byl, podle dostupných pramenů, v roce 1784 zrušen.

Po rozšíření výkopu na daných místech měly být indikované kosterní pozůstatky preparovány. Nedodržením dohodnutých postupů ze strany stavební firmy však byly již identifikované části kosterních pozůstatků v další etapě vybagrovány. Následně preparovaným a vyzvednutým kostrám tak vesměs chybí lebky či jiné části, což později poněkud ztížilo např. identifikaci pohlaví a věku zemřelých. Do budoucna je také znemožněna případná analýza geografického původu zemřelých, využívající např. izotopy stroncia. Nehlášenými výkopovými pracemi byla těžce poškozena též studna, patrně středověkého stáří.

Výzkum zbylé části pohřebiště pak proběhl v podstatě standardním způsobem. Kosterní pozůstatky byly zdokumentovány a vyzvednuty, zachycené doklady zbytků oděvu byly rovněž zdokumentovány a vyzvednuty k dalšímu laboratornímu zpracování. Pro jistotu byly ještě s pomocí detektorů kovů prohledány i deponie zeminy, vykopané buď těžkou technikou z trasy kanalizační rýhy, či ručně z prostoru jednotlivých hrobů, aby byla minimalizována ztráta informací.

Pravděpodobně z těchto míst pochází kolekce devocionálií, tedy předmětů spojených s osobní zbožností. Nalezen byl jeden křížek a čtyři kovové medailonky, vyrobené pravděpodobně v průběhu druhé poloviny 17. a v 18. století. Jedna z medailek má vazbu přímo na Příbram. Je na ní vyobrazena Panna Marie Svatohorská. To však podle historiků nevypovídá nic o osobách, které je vlastnily. Svátostky sloužily nejen jako předměty magické ochrany, ale i jako suvenýry.

Medailonky nebyly nalezeny přímo v hrobech, není tedy znám jejich původ. Mimo hřbitov se mohly dostat například při terénních úpravách, ať už před zrušením hřbitova v r. 1784, či při pozdějších stavebních pracích. Jedná z hypotéz hovoří také o tom, že ležely v nezastavěné ploše náměstí a mohl je tak ztratit nějaký poutník nebo obyvatel Příbrami.

Svátostky tohoto typu se mohly nosit na krku, vkládat do škapulířů, nebo používat k lidovým magickým praktikám. Zdaleka nejčastěji byly ale součástí růžence. Ty se používaly v domácnostech, nosily se do kostelů, na poutě a po smrti se jimi ovíjely ruce zemřelého v rakvi. V této souvislosti je zajímavé, že se během celého výzkumu nenašel jediný korálek z růžence. Růžence mohly být z organických materiálů, které jsou méně odolné vůči okolnímu agresivnímu prostředí, či mohl být zbytek růžence při stavebních pracích rozptýlen do vykopané hlíny a detektorový průzkum jej, na rozdíl od kovové medailky nebo křížku, nedokázal zachytit.