Před 254 lety se narodil Jakub Jan Ryba. Hudební skladatel, učitel, otec třinácti dětí

24. října 2019 (11:53)

V kostele Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále jsou dodnes dochovány varhany z roku 1750, na které Jakub Jan Ryba hrával

V sobotu 26. října to bude 254 let, co se narodil hudební skladatel Jakub Jan Ryba. Od roku 1788 až do své smrti působil jako učitel ve městě Rožmitál pod Třemšínem. Působil také jako regenschori v kostele Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále. Zde jsou dodnes dochovány varhany z roku 1750, na které hrával.

Z celkového počtu zhruba 1 500 Rybových skladeb se jich dochovalo kolem šesti set. Většina z nich je uložena v Českém muzeu hudby v Praze. Vydaných jich je pouze několik desítek a nahraných děl je ještě méně. Většina jich stále čeká na svou realizaci. Jeho nejslavnější skladbou je Česká mše vánoční.

V roce 1990 vznikla v Rožmitále pod Třemšínem Společnost Jakuba Jana Ryby. Jejím cílem je popularizovat dílo tohoto vynikajícího českého učitele, hudebního skladatele a národního buditele. V současné době má více než 200 členů, mezi nimiž jsou i významné osobnosti. Ve spolupráci se Základní uměleckou školou J. J. Ryby byl na Rybovu počest v neděli 20. října 2019 uspořádán ve Starém Rožmitále koncert. Po jeho skončení proběhla krátká vzpomínka u jeho hrobu.

V rožmitálském Podbrdském muzeu má Ryba rozsáhlou expozici. Ta představuje jeho velmi početné a rozmanité dílo, a to nejen hudební, ale i literární. Seznamuje také s jeho neobyčejným životním příběhem a tragickým osudem.

Údajně z důvodu dlouhodobé vyčerpanosti, depresí a trýznivého fyzického onemocnění spáchal J. J. Ryba sebevraždu. Podle nedávno objeveného dokumentu mohl být poslední kapkou fakt, že rožmitálský farář údajně ustoupil od rozjednané opravy kostelních varhan, které tou dobou byly rozladěny a v žalostném stavu. Na místě jeho smrti, nad obcí Voltuš, postavili lesní dělníci kamenný křížek, který byl později doplněn kamennou mohylou. Ta zde stojí dodnes.

S Rybou se pojí několik mýtů. Běžně je například vyobrazován jako muž s plnovousem. Ve své době však nemohl plnovous nosit, tehdy byl znakem buřičství a muži chodili s hladce oholenými tvářemi. Tato „podobizna“ vznikla na objednávku, když ho bylo třeba zobrazit na Národopisné výstavě roku 1895 v Praze, a to pro galerii podobizen starých kantorů ve školském pavilonu.