Pozdní hřiby, co voní podzimem: hnědák, sameťák a babka

Mezi tyto pozdní houby náleží hnědák, poddubák, sameťáček, suchohřib, panský, slaďák, podhříbek. To všechno jsou lidové a krajové názvy jedné houby - hřibu hnědého. Tyto hříbky se dají sbírat do prvních mrazů a často i za první chumelenice.

Hřib hnědý je velmi dobrá jedlá houba. Někdo ji upřednostňuje před pravákem kvůli výrazné chuti a vhodnosti do všech houbových receptů a především na nakládání.

Když je pro ně ideální počasí, což je pro hnědáky skutečně široký pojem, rostou v nebývalé míře. Můžete jich nasbírat několik košíků. Pak ale přijde rok, že je sotva potkáme.

Hřib sametový
V pozdním podzimu společně s hřiby hnědými můžeme sbírat i hřiby sametové. Někdo je nerozlišuje, přesto nějaké rozdíly najdeme. Hřib sametový má povrch klobouku matný, někdy jakoby ojíněný, vrásčitý, později plstnatý. Třeň je většinou bez síťky, nahoře žlutý a ve střední a spodní části načervenalý. Dužnina se na řezu zbarvuje mírně do modrá a při zasychání červená. Chuť je příjemná a vůně výrazná, ovocná. Roste jak v listnatých, tak i v jehličnatých lesích od pahorkatin až do hor. Je to drobná houba. A jak už bylo zmíněno, roste až do listopadu a někdy i do prosince, kdy jiné druhy hřibů nenajdete.

Hřib žlutomasý
Tenhle druh zná většina houbařů spíše než pod vědeckým názvem hřib žlutomasý jako babku. Typické jsou pro tento druh u starších plodnic pukliny. Třeň je dutý. Je choulostivý na plísně a na různé škůdce a proto se sbírají mladé plodnice a to takové, které vypadají zdravě a nejsou ani promáčené.