Povrchový důl na uran na okraji města

V létě nabízí televize divákům ohrané osvědčeniny, třeba seriál Nemocnice na okraji města. Do obýváku k nám vstupují doktoři Sovové, opakují se hlášky doktora Štrossmajera.

V Příbrami na okraji města není nemocnice, ale možný povrchový důl na uran. Ač se to zdá v době, kdy jsou známy účinky radiačního záření na lidský organismus jako špatný vtip, je to realita. Na haldě bývalé šachty číslo 15, kolem které jezdí všichni, kdo cestují z Příbrami k Milínu, by mělo dojít k těžbě uranu, tedy k třídění kameniva z této haldy na nekontaminovaný kov a na uranovou rudu. Pokud se tento záměr prosadí, do příbramských obýváků a kuchyní, do zahrádek, dvorků a na hřiště vstoupí příští rok nikoli sestra Ina, ale vzduch obohacený o radon a prach vytuněný pánbůh ví čím. A aby si toho všiml každý, bude slyšet hluk z drceného kameniva. Příbramský potok se může změnit v ozářenou stoku a zdejší rybníky Fialák, Novák a Obora v příhodné retenční nádrže.

Život je změna, ale ne každá změna je vhodná.

Pokud radnice v čele se starostou nepodnikne všechny možné kroky k zabránění těmto uranokopským záměrům, měli by se příbramští konšelé obávat, aby se nedočkali defenestrace. Byla by v Příbrami patrně v pořadí první, ale ne vždy je dobré se takové výsady dočkat.