Posvícení bývalo nejoblíbenějším svátkem na venkově

Šestnáctého října má svátek Havel. Mužů s tímto jménem je dnes v Česku málo, pouze kolem třiceti. Přesto mají lidé na mnoha místech důvod k oslavě. Na tuto neděli totiž připadá Havelské posvícení. Z domů se line vůně posvícenských koláčů a pečené husy, večer se lidé scházejí na posvícenských zábavách. Dnes se nám často při slově „posvícení“ vybaví jen venkovská tradice spojená s přejídáním a tancovačkou až do rána. Pro naše předky však mělo zásadní význam.

Posvícení se slavilo vždy ve výroční den posvěcení kostela. Bývalo jedním z nejoblíbenějších svátků venkovského lidu, oslavovalo se i ukončení polních prací. Slavilo se na podzim, tedy v době, kdy již byl nový mák do buchet, zralé švestky na povidla, zásoba čerstvé mouky, vykrmené husy na pekáč.

Posvícenských příležitostí bylo v 18. století tolik, že lidé chodili po návštěvách a zanedbávali práci. Často se radovánky protáhly i na několik dnů. To bylo zřejmě hlavním důvodem, proč císař Josef II. v roce 1787 předepsal pouze jedno posvícení v roce, a to v neděli po sv. Havlu. Od té doby se vždy třetí neděli v říjnu slavily tzv. „císařské hody“, či „Havelské posvícení“.

Lidé si však císařský dekret vyložili po svém. Netrvalo dlouho a v mnoha vesnicích se kromě povinného „císařského“ posvícení drželo i to původní „naše“. Jak jinak by se mohli sousedé navzájem navštěvovat, kdyby bylo posvícení všude ve stejný den?

Svátek sv. Havla byl už od středověku jedním z tradičních termínů, kdy se odevzdávaly poddanské platy (většinou v naturáliích). Někdy vrchnost své poddané pohostila, jinde si vesničané uspořádali zábavu sami. V tento den se nerobotovalo. Odtud tedy dnešní posvícenské zábavy.

Dnes se Havelské posvícení drží především tam, kde není známé přesné datum posvěcení kostela. Jinak se přešlo k oslavám na den známého data.