Polámali vysazené stromy, zničili dětem hračky

Obec Kosova Hora byla založena při povrchových zlatých a stříbrných dolech. Poté, co se zdejší stříbrné doly vyčerpaly, prodal král Přemysl Otakar II. hornickou ves Rožmberkům. V té době nechali páni z Landštejna vystavět gotický kostel svatého Bartoloměje a také tvrz, která byla později přebudována na renesanční zámek. Z původní tvrze se dodnes zachovala jen věž a částečně sklepení. Před druhou světovou válkou zde žila významná židovská komunita, kterou připomíná synagoga a židovský hřbitov. Dnes v Kosově Hoře a přilehlých obcích žije zhruba 1300 obyvatel. Ne všichni si však své obce váží.

Obecní park generála Mareše se poslední dobou potýká s řáděním vandalů. Parta mladých zde tráví svůj volný čas a baví se tím, že nesmyslně ničí vše kolem sebe. Počínaje budovou sociálního zázemí, přes herní prvky dětského hřiště, až po vysazené stromy. Jejich pozornosti neunikla ani lavička na náměstí. Navíc po sobě zanechávají spoustu nedopalků a dalších odpadků.

„Je to až mimo chápání, že někdo pro vlastní potěšení poláme mladý rostoucí stromek, rozbije hračku pro děti nebo poničí sochu uprostřed rybníčku. A o to smutnější je, že se jedná především o mládež,“ uvedl starosta obce Martin Krameš.

Aby se park a dětské hřiště podařilo před vandaly ochránit, bylo rozhodnuto o rozšíření kamerového systému. „Pracujeme na kamerovém systému, aby k vandalismu již nedocházelo. Útoky vandalů byly opakované,“ potvrdil starosta.

Kosohorský park je pojmenován po pilotu generálu Karlu Marešovi, který během své letecké činnosti v útvarech čsl. armády a britského královského letectva vykonal více než 11 500 letů na 154 různých typech strojů československé i zahraniční výroby. Nalétal více než 3 000 letových hodin. Po únoru 1948 byl ale všech svých nabytých funkcí plynule zbavován, dokonce byl degradován na vojína a vystěhován z pražského bytu.

Díky pomoci svého bývalého řidiče našel se svou rodinou ubytování i zaměstnání v Kosově Hoře. Tam nejdříve pracoval v dílně na výrobu autodílů, ale později byl přeřazen do nově vzniklého Státního statku a pověřen „vysokou funkcí“ kočího volského potahu, se kterým rozvážel po polích chlévskou mrvu. Stále byl sledován spolupracovníky STB. S pomocí dvou lékařů dr. Kotta a dr. Kareše, kteří pečovali o jeho zhoršující se zdravotní stav, již nebylo možné poslat ho za mříže. Zemřel 10. června 1960 v motolské nemocnici, když u něj propukla zhoubná nemoc.