Pohledy shora: Příbram, Rožmitál nebo Brdy v roce 2020

Letecký fotograf Jiří Jiroušek vloni uskutečnil téměř padesát letů na trasách od západních Čech po jižní cíp Moravy. Jak pandemie ovlivnila pobyt ve vzduchu a co ho pojí s geologem a spisovatelem Václavem Cílkem, zmiňuje také v následujícím rozhovoru.

Jakou statistikou za loňský rok se můžete pochlubit?
V roce 2020 se stín mého křídla mihnul po různých místech Česka. S fotoaparátem jsem byl 49krát ve vzduchu. A trasy letů se neopakovaly. Výčet míst je dlouhý, nalétal jsem za fotkou mopedovou rychlostí téměř sedm tisíc kilometrů.

Kde všude jste létal a fotil?
Na západě vlasti jsem fotil Ohři od hranice s Německem. Několikrát jsem se vznášel nad Českým lesem či Slavkovským lesem, neopominul jsem Krušné hory. Během jara a léta jsem okukoval Labe u Podřipska, dost jsem nalétal kolem Kutné Hory. Když se koukám na seznam letů minulého roku, vynechával jsem sever Čech. Jsem rád, že jsem stihnul více letů nad Moravou, výpravy k Opavě či Břeclavi jsou totiž časově náročnější. Dyji jsem si užil v celé délce, kterou se plazí přes naše území. U trojmezí Česko – Rakousko – Slovensko jsem se zakoukal do Moravské Amazonie, což jsou největší mokřady v České republice. Jsou nádherné, ale zároveň smutné. Dostávají od nás lidí hodně zabrat. Severněji jsem fotil například Oderské vrchy s vojenským újezdem Libavá. Za určitých podmínek je možné létat i nad vojenským výcvikovým prostorem. Chyběl mi do sbírky a byl jsem zvědavý, jak je rozdílný od Brd. Již po několikáté jsem zalétl nad Praděd, ale více mě přitahovala zvláštní obec Osoblaha.

Stihnul jste obhlédnout také rodné Příbramsko?
Příbramsko 2020 mám. Je to velká a rozmanitá oblast a každý rok se snažím pořídit nemálo fotografií z našeho regionu. Okouknout Příbram, nafotit aktuální stav, zalétnout nad Brdy, navštívit Rožmitál pod Třemšínem a jeho fotogenické centrum. Zdokumentovat snahu nadšenců při záchraně místního zámku. Vltava je mojí láskou, na tu nezapomínám. A další a další.

Omezila pandemie výrazně vaši práci?
Jarní vlna pandemie byla pro létání problematická, na pár týdnů bylo úplně zakázáno. Podzimní vlna přišla bez bližších instrukcí, takže létáme. Snažil jsem se dohnat jaro, protože jsem si říkal, že může být hůře. Povedlo se, dohnal jsem a předehnal. Nynějším omezením je jen noční zákaz vycházení. Za tmy se sice nelétá, přemístění autem blíže k fotografickému cíli je však časové náročné. Rád fotím za východu slunce, proto v létě vyrážím třeba kolem druhé či třetí v noci. Ale je zima, krátké dny, tudíž toto omezení není moc svazující. Zrušené či odsunuté byly výstavy a přesouvají se také přednášky.

Jaké fotografické plány máte pro rok 2021?
V roce 2021 se mi už jeden sen splnil – zimní Třeboňsko. Pár let po něm „pasu“. Copak zasněžené hory. Každým rokem je šance nějak je vyfotit, ale sníh a dobré podmínky pro focení a létání v nížinách? Konečně mám teď všechna čtyři roční období Třeboňska z pohledu ptáka. Minulý rok jsem se zaměřil na méně známá místa, v nichž chci pokračovat dál. Určitě navštívím Moravu a stejnojmennou řeku. Velkou část už jsem nafotil, ale něco mi chybí. Dál mě láká nejvýchodnější cíp republiky. Jistě polétám kolem Blaníku a v širším okolí, o této oblasti se připravuje kniha Václava Cílka, ve které budou mé letecké snímky. Kromě pana Cílka se pera chopí Pavel Křížek, ředitel a zakladatel Ochrany fauny ČR v Hrachově na Sedlčansku. Na spolupráci se těším.