Petr Piskač: Spousta JAWA nadšenců cestovala de facto na mapě s námi. V zahraničí k nám stále vzhlížejí

Vy jste společně procestovali velký kus Evropy na opravdu staré motorce. Jak se vám vůbec podařilo získat tak starou JAWU?
Ta naše JAWA je skutečná legenda, letos slaví úctyhodných 63 let. Obecně není problém i dnes zachovalou JAWU sehnat a koupit, ale mnoho z nich je stále bez renovace, tedy v původním, často velmi chatrném a nepojízdném stavu.

Další problém je registrační značka, protože mnoho motorek je vyřazených z evidence a v Česku „vyřazeno“ znamená bohužel natrvalo. Zůstávají jen tzv. veteránské značky, ale ty mají řadu omezení.
Po čtyřech letech usilovného hledání se nám podařilo najít JAWU 350 „Kývačku“ v Nizozemí u staršího pána, který na ní stále čile jezdil. Už tam prošla částečnou renovací, takže když dorazila do Mostu k českému přeprodejci, okamžitě jsme se pro ni rozjeli. Byla to láska na první pohled.

Byl takový výlet vždycky vaším snem?
Eiffelova věž a koupání v Atlantiku byly vždy mým snem. Jenže dojet tam moderním autem by nebylo žádné dobrodružství. V každém chlapovi je pořád kousek kluka, který chce dobývat a objevovat. Dnešní svět je přeplněný technikou, internetem a umělou inteligencí. Takových příležitostí zažít opravdové dobrodružství moc není. Proto padla volba na 63 let starou JAWU a 2 800 kilometrů vzdálený cíl.

Kolik kilometrů jste ujeli a jak dlouho cesta trvala?
Ujeli jsme téměř 2 800 km. Naplánováno bylo 10 dní plus dvoudenní rezerva. Díky dvěma defektům zadního kola jsme využili opravdu všech 12 dní.

Takové cestování bývá asi hodně náročné. Jaké to bylo pro vás?
Byli jsme úplní nováčci. Já měl řidičák na velké A jen měsíc a půl. Ale učitel autoškoly věděl, co máme v plánu, a skvěle mě připravil. Trénoval jsem pak u kamaráda na louce a připravoval motorku na cestu. Máme zkušenosti s cestováním do hor, ale na motorce to byla premiéra. A s ní přišly i první chyby a zkušenosti, které nás posunuly.

Vyskytly se po cestě nějaké komplikace?
Znalci motorek se rozdělili na dva tábory jedni tvrdili, že nedojedeme ani na hranice, druzí tipovali, že to půjde jen s velkými problémy. Překvapili jsme oba. Každý den jsme ujeli přes 250 kilometrů a JAWA šlapala jako hodinky. Měli jsme přes tisíc fanoušků, kteří s námi cestovali „na mapě“, sledovali naše polohy a fotky. Problém byly jen dva defekty zadního kola jinak naprostá spolehlivost.

Co vás na cestě nejvíc překvapilo?
Že Green Deal se řeší hlavně u nás a v Německu. Ve Francii a Belgii běžně jezdí stará auta, McDonald’s tam má pořád plastové misky a někdy bylo problém vůbec nabít mobil. A pak za ceny ve Francii i Belgii jsme často nakoupili levněji než doma.

Která místa na vás udělala největší dojem?
Paříž je velkolepá, ale nejvíc nás zasáhla Normandie. Ty vojenské hřbitovy s bílými kříži jsou nesmírně silný zážitek. A samozřejmě Atlantik – Calais a Dunkerque. V Dunkerque je nádherné muzeum operace Dynamo s výstavou, kde připomínají i československé vojáky. Bylo dojemné vidět, jak si nás tam stále váží. Velmi nás potěšila i Belgie, krásná krajina, opravené domy a neuvěřitelně přátelští lidé.

Francouzi prý neradi mluví anglicky. Zažili jste to?
Ano, to byla velká komplikace. Francouzi angličtinu prostě odmítají, výjimkou byli mladší lidé. A taky nás šokoval stav některých vesnic často jsme potkávali zbořené domy, stará auta, rozbité silnice. Čím blíže k Paříži, tím je to lepší, ale mimo velká centra to bylo pro nás velké zklamání.

Stýskalo se vám po České republice?
Ano, moc. Těšili jsme se na děti, přátele a českou kuchyni. Návrat byl dojemný už v Německu nás lidé zastavovali a obdivovali JAWU. Jeden pán se dokonce rozplakal, když ji slyšel nastartovat. Připomnělo mu to tatínka, který na JAWĚ jezdil celý život.

Co byste doporučili lidem, kteří plánují podobné dobrodružství?
Pečlivou přípravu. My jsme motorku s kamarádem Jirkou důkladně vyladili, naplánovali trasu mimo dálnice a hlavně vyrazili s odvahou a otevřeností. Ať se nikdo nebojí, dobrodružství stojí za to.

Plánujete s fanoušky nějaké setkání?
Ano, v zimě chystáme malé promítání a posezení v hospůdce U Pardála v Lazsku na Příbramsku. Rádi se podělíme o zážitky, ale hlavní hvězdou večera bude stejně naše JAWA 350 Kývačka.

Chtěl byste na závěr něco dodat?
Bylo to parádní dobrodružství, jako sen. Chtěl bych všem popřát, aby si také splnili svůj sen a zažili tu skutečnou svobodu, přátelství a radost. A zároveň bych chtěl říct: v Česku se máme opravdu dobře, mnohem lépe než v mnoha jiných částech Evropy. Není důvod si myslet opak a naopak, máme být na co hrdí.