Perkmistr Emil Kuchař: Je potřeba, aby si lidé uvědomovali, že Příbram je hornické město

Během uplynulého víkendu se konala tradiční Prokopská pouť, jejímž pravidelným účastníkem je i příbramský Cech horníků a hutníků, jeho členové chodí v průvodu městem, ale to není jejich jediná činnost. O tom, co všechno tento spolek dělá, jsme si povídali se slavným neomylným perkmistrem cechu Emilem Kuchařem.

Máte za sebou účast na letošní Prokopské pouti, ale to není jediná akce, které se účastníte?
Ano, jezdíme pravidelně například na nejrůznější setkání hornických měst. Letos na jaře jsme byli na už desátém setkání hornickým měst a obci v Nové Bani, jezdíme tam rádi, protože tam je dobrá atmosféra a také rádi svou účastí podpoříme tu jejich činnost. Příští rok se už těšíme na jedenácté setkání, které se uskuteční v Pezinku. A není to jen proto, že ta akce je součástí tamního vinobraní… Máme za sebou také jednadvacáté setkání spolků v Chomutově, ale účastníme se setkání hornických měst i v zahraničí, rádi jezdíme například od německého Freibergu, mimo jiné i proto, že má podobnou historii jako Příbram. Na těch setkáních se účastníme v hornických uniformách průvodu, zpíváme hornické písně a podobně.

Činností spolku ale nejsou jen účasti na nejrůznějších hornických akcích, přímo v Příbrami spoluorganizujete i tzv. Skok přes kůži a co dalšího spolek dělá?
Ono to vlastně vychází z toho Skoku přes kůži, my máme v naší preambuli stanovené, že udržujeme hornické tradice, každoročně připomínáme také výročí Březohorské katastrofy na dole Marie v roce 1892, v povědomí se snažíme udržovat i hornické písně, takže se dost často někde objevíme i jako pěvecký sbor a jako Cech horníků a hutníků se hlásíme k odkazu vysoké školy báňské, která v Příbrami byla a k těm zvykům s ní spojenými.

Je podle vás stále potřeba hornickou minulost města připomínat?
Podle nás je potřeba, aby si lidé uvědomovali, že Příbram je hornické město a že na něm vyrostla a díky hornickému rozkvětu v 19. století, vždyť jen v Příbrami se tehdy těžilo 90% olova pro celé Rakousko-Uhersko, to byla pomalu půlka Evropy, šlo to město nahoru. Navíc většina lidí dnes v Příbrami ani netuší, že tu vedle sebe existovaly dva závody, jednak Uranové doly a pak Rudé doly Příbram. Ty měly delší historii, ale byly chudší a po válce někdy v roce 1947 vznikly Uranové doly Příbram, které byly díky těžbě uranu nepoměrně bohatší a dost pro to město také udělaly a nebýt toho, že se uran de facto zadarmo vozil do Ruska, tak by dnes Příbram byla, myslím si, hodně bohaté město.

Jak často se členové spolku scházejí?
Scházíme se jednou za měsíc, chceme se trochu pobavit, ale pořádáme také přednášky na školách o historii hornictví na Příbramsku nebo o historii té vysoké školy báňské, a protože jak jsem říkal, navazujeme na její tradice, tak ti studenti buď studovali, nebo se veselili, tak my už máme vystudováno a tak se veselíme… (smích).

Děkuji za rozhovor.