Organizátor Díky!FESTu: Festival se připravuje i více než rok dopředu, už pracujeme na třetím ročníku

Do Díky!FESTu zbývají už necelé 3 týdny, jak jste na tom s přípravami?
Pořád je toho hodně co přichystat, ale věřím, že ten základ máme. Ono se dá vlastně říct, že těch posledních 14 dní je možná i nejnáročnějších. Vyplouvají na povrch záležitosti, se kterými se nepočítalo, a hlavně realizujete to, co rok dopředu připravujete.

Rok dopředu? To je třeba vše připravovat s takovým předstihem?
Možná vás překvapím, ale už skoro měsíc jednáme s některými vystupujícími, které bychom chtěli na příštím ročníku. Jde o to, že termín Díky!FESTu je v půlce června, což sice je Světový den dárců krve, ale také se koná nejvíc kulturních akcí. Takže ano, Díky!FEST připravujeme více, než rok dopředu.

Kolik lidí se na přípravách podílí?
To plánování a přípravnou fázi mám na starosti vlastně jen já. To znamená vystupující, program, partnery, několikrát se potkám s Vlastou Ševrem z Městského kulturního centra a konzultuju s ním nějaké věci. Jak se akce blíží, tak se to čím dál víc překlápí na stranu kulturního centra, a to samotné technické zajištění pak mají na starost hlavně oni a já spíš jen koordinuji. Takže bez nich by se akce určitě konat nemohla, stejně jako bez podpory SZM Příbram. Jim i vedení města patří obrovský dík za podporu této akce. Na místě je nás pak už několik desítek, když vše sečteme.

V plánu je tedy již třetí ročník. Jak se bude lišit od toho prvního?
Věříme, že bude mnohem profesionálnější. První ročník jsme sháněli podporu a do poslední chvíle vlastně nevěděli, jestli se vše uskuteční. Kapely byly kromě Pokáče vlastně složené z mých známých a kamarádů, kteří si přišli zahrát, za což jim taky patří veliké díky. Už nyní na druhém ročníku jsou všichni vystupující profesionálové, z čehož pramení i mnohem náročnější podmínky ve smlouvách, které musíme jako organizátoři splnit. Naštěstí nám spolupráce na prvním ročníku šla velmi dobře a věřím, že to tak bude pokračovat i letos a všechno zvládneme bez větších zaškobrtnutí. Změna je také ve velké podpoře. Ozývají se nám regionální firmy s tím, že nás chtějí podpořit, nebo i velké labely s tím, že by chtěly spolupracovat a „dohodit“ nám nějaké interprety.

Jak je vůbec vybíráte?
Snažíme se vybrat někoho, kdo tady třeba dlouho nehrál, zároveň nikoho neurazí a vyjde cenově vstříc. Musím zaklepat, že se stále najdou kapely, které k nám přijedou zadarmo, nebo za výrazně snížený honorář. Trochu mě pak mrzí, když na sociálních sítích čtu, že to třeba letos není takové, jako čekali. Ono je třeba si uvědomit, že toto není komerční festival, nemocnice akci dotuje ze svého rozpočtu, a i když se najde řada sponzorů a interpreti přijedou za méně peněz, tak akce si na sebe stejně ani zdaleka nevydělá. Díky!FEST připravujeme s obrovským nasazením a snažíme se za minimum udělat maximum. Já si myslím, že rozpočet celé akce je velmi podobný tomu, co si některé přední české kapely řeknou za hodinové vystoupení. K tomu se musí přidat technické zajištění jako jsou zábrany, toalety, pořadatelská služba, ozvučení, osvětlení a další kapely a mnoho dalších nákladů. Odpovědně mohu říci, že bez partnerů, kteří jsou uvedeni na vstupenkách a plakátech by Díky!FEST vypadal úplně jinak.

Neberou vám podobné komentáře motivaci?
Mně se na začátku května stalo něco, co mi jí ohromně dodalo. Měl jsem vážnou nehodu v Brdech na kole a na vlastní kůži okusil pomoc od těch, pro které Díky!FEST pořádáme. Snad jenom tu krev jsem nepotřeboval, ale do mojí záchrany se zapojily všechny složky IZS a řada zdravotníků v nemocnici. Sice jsem se musel do práce vrátit dřív, než by bylo zdrávo, ale jinak to nešlo. Už se naštěstí cítím skoro úplně v pořádku, ale vnitřně mám skvělý pocit, že to Díky! je u mě opravdu přímo od srdce.

Jaký je vůbec zájem o Díky!FEST?
Obrovský. Osobně mě to až překvapilo. Letní kino bude opět zcela zaplněné. Vstupenky pro dárce krve nám vloni vydržely až do samotného festivalu, letos už teď jen několik posledních. Mrzí nás, že se nedostane na všechny, příští rok chceme podmínky trochu upravit, aby byli ještě více zvýhodněni pravidelní dárci. Celkově se setkáváme s velmi dobrými ohlasy na první ročník, věříme, že letos ho ještě překonáme (s úsměvem).

Co je na pořádání takovéto akce nejnáročnější?
Tak to nejnáročnější už je za námi, a to sice přetavit myšlenku v čin. Původně jsme chtěli udělat malou děkovnou akci pro dárce a vzniklo z toho toto (smích). Teď je nejhorší zkoordinovat všechno dohromady. Jsou to opravdu stovky malých úkolů, které musíte vyřešit, jinak se vám to někde začne sypat. Když začnu od kapel, musíte s nimi najít termín a kompromis ohledně peněz, pak mají nějaké technické požadavky na ozvučení a osvětlení, musíte jim zajistit nějaké občerstvení, zázemí, někdy i ubytování, vyřešit projekce na podiu. Do toho sháníte partnery, řešíte s nimi plnění z naší strany, distribuci a tisk vstupenek, občerstvení, vyrábíte merch, připravujete nějakou dramaturgii, řešíte charitativní linii akce a mnoho dalších věcí. Naštěstí se už kolem prvního ročníku utvořil skvělý tým lidí, kteří chtějí pomáhat. A opravdu musím vyzdvihnout město a jeho organizace a všechny partnery, bez nich by to nešlo.

A otázka na závěr. Co vás na pořádání festivalu nejvíce těší, a naopak nejvíce trápí?
Tak to je těžká otázka. Přiznám se, že u prvního ročníku jsem byl dojatý, když jsem viděl fotky plného letního kina a řekl si, že to se událo díky mně. Opravdu jsem si musel počkat na fotky, protože v ten samotný den jsem si to moc neuvědomoval (smích). Opravdu krásný pocit, který je tou největší odměnou. A co mě trápí? Asi takové maličkosti, které zpětně víme, že šly udělat líp. Nebudu lhát, ke konci příprav už toho mám plné zuby, ale dělám to hrozně rád.