Opravdu chceme být obéznější než v USA?

Konference sportu, aneb „Vraťme dětem radost z pohybu“, konaná dne 14.09.2019 v Příbrami přinesla pro někoho více či méně známá fakta a informace, v každém však zanechala mnoho pocitů. Padly návrhy na obecné i zcela konkrétní řešení. Je tak těžké do pár řádek shrnout vše ze čtyřhodinové konference.

Jako překvapující až alarmující pocit zanechal však fakt, že každé osmé dítě v České republice trpí obezitou. V případě, že si uvědomíme související zdravotní komplikace (ať už v dětství nebo dospělosti), které doprovází tuto chorobu, nemůže se nikdo divit, že stát vydává na léčbu obezit ročně okolo 30 miliard korun českých! V kontextu těchto skutečností mnohé překvapilo, že v oblasti dětské obezity jsme (jako ČR) předehnali USA!

Jak ukázala konference, dětská obezita, zdravotní komplikace, psychické problémy dětí a mládeže atd. jsou však pouze výsledkem několika faktorů. Mezi tyto faktory mimo jiné patří: ztráta vztahu dětí ke sportu, podcenění podpůrného vztahu mezi stravou a pohybem, životní styl procházející významnou společensko -sociální změnou, měnící se význam rodiny, školy a vzorů, všestrannost neadekvátně nahrazována rannou specializací (individualizací), genetické změny atd. Genetiku lze těžko ovlivnit. Přístup k ostatnímu je na každém z nás.

Za přítomnosti předních odborníků z oblasti zdravotnictví, pedagogiky, tělovýchovy a sportu byla na konferenci prezentována a diskutována možná řešení, která jsou jednotlivě „lichá“, ale v trpělivém postupném zavádění jednoho po druhém, tvoří komplexní změnu. Jako zásadní je v tomto směru vzájemné propojení školy, rodiny a sportu.

Rodina by měla budovat vztah, respektive vychovávat k pohybu, konkrétně zdravému (fyzicky i emocionálně) pohybu. V nejideálnějším případě ke všestrannému pohybu! Tento vztah by měl být podporován a udržován pomocí vzorů (rodina, významný sportovec, kamarád atd.) a modelů chování (rodina sportuje společně), a to i v kritických obdobích života dítěte (např. přechod z MŠ na ZŠ, puberta atd.). Neoddiskutovatelnou roli ve vztahu dítěte ke sportu má škola.

Zde je nutné pracovat se správným nastavením objemu a obsahu tělesné výchovy, edukací pedagogů, zábavností a radostí z tělesné výchovy. Význam, dopad a zainteresování sportovních klubů a spolků jsou již špičkou ledovce celé problematiky. Sportovní kluby a spolky mohou v dané situaci nabídnout něco, co školy ne – profesionální trenéry, sportovní zázemí či pouze jiný úhel pohledu. Díky vzájemné spolupráci tak může vzniknout zdravé a komfortní prostředí pro rodiče s dětmi.

Vzájemná podpora a spolupráce mezi rodinou, školou a kluby tak posouvá myšlenku „Vraťme dětem radost z pohybu“ na jinou úroveň.
A právě myšlenka zlepšení pohybových dovedností, ale i zvýšení zábavy a radosti z pohybu u dětí na prvním stupni povinné školní docházky je podstatou nového projektu Sportík, který má první rok fungování za sebou, a díky velkému úspěchu rozšiřuje svou působnost na Praze 6. V ideálním případě by pilotní projekt na jedné z příbramských základních škol mohl startovat již ve druhém pololetí školního roku 2019/2020.

Životní styl se vyvíjí, společnost se nikdy neměla tak dobře jako nyní, všeho je dostatek! A právě tento „dostatek“ nás, jako společnost, brzdí. Je nutností se přizpůsobovat aktuální situaci. Děti nejsou jiné, jen je potřeba s nimi jinak pracovat. Nahradit jim to, o co změnami přišly. Je to na nás rodičích, učitelích a obcích, abychom se pokusili jim dát takový život, jaký si zaslouží.

Jan Slaba
rodič, člen Sport 2030