Nový primář příbramské mikrobiologie: K virům musíme přistupovat racionálně, epidemie je jen úředně nastavená hranice

Pochází z Dobříše, ale během studií a své lékařské praxe se dostal do několika velkých nemocnic, včetně těch zahraničních. Z jedné z největších laboratoří v České republice přešel do příbramské nemocnice, aby zde na pozici primáře nahradil MVDr. Petra Ježka, který odešel do důchodu. V dnešním rozhovoru vám představíme novou posilu příbramské nemocnice MUDr. Filipa Prusíka.


Jste novým primářem i novou tváří příbramské nemocnice. Co jste dělal před nástupem do této pozice?
S mikrobiologií jsem začínal ještě jako student na 2. lékařské fakultě v Motole, kde jsem se jako asistent od 4. ročníku medicíny podílel na výuce, a to především zahraničních studentů. Po promoci jsem na lékařské mikrobiologii Motolské fakultní nemocnice zůstal jako sekundání lékař antibiotického střediska a odborný asistent na 2 LF UK. V roce 2007 vypukla ve Velké Británii epidemie Clostridium difficile. Tehdy zhruba 30 tisíc pacientů onemocnělo a 7 tisíc zemřelo. Protože hlavním důvodem bylo nevhodné podávání antibiotik, začala být velká sháňka po nás takzvaně „antibiotikářích“. Necelé, zato velice zajímavé tři roky, jsem s celou rodinou strávil převážně v Severním Irsku. Po návratu domů jsem působil na mikrobiologii ve Vinohradské fakultní nemocnici nejprve jako sekundář, následně jako primář a vedoucí lékař antibiotického střediska. V roce 2019 jsem přestoupil do prakticky největší mikrobiologické laboratoře v ČR – do Synlabu.

Proč jste se rozhodl pro změnu a nastoupil do příbramské nemocnice?
Již od dětství bydlím v Dobříši. Tak není divu, že se na mě zhruba před 5 lety obrátil můj předchůdce, pan primář Ježek s tím, že půjde do důchodu a „že on opravdu půjde“ a zda bych nepřemýšlel, jako prakticky jediný atestovaný lékařský mikrobiolog v okrese, o tom, vystřídat ho ve funkci. Protože jsem znal povahu i kvalitu příbramské nemocnice i práce v ní, souhlasil jsem. Představa práce ve velkém špitále, prakticky v místě bydliště…no těšil jsem se. Táta byl v Příbrami primářem na chirurgii a máma tu jako lékařka dlouho působila na gynekologicko-porodnickém oddělení naší nemocnice. Tak z tohoto pohledu navazuji na jejich práci. Můj syn je studentem Gymnázia Legionářů, tak ho mám více pod očima.

Jistě jste se na svém předchozím pracovišti potýkal s epidemii koronaviru. Jak to ovlivnilo Vaši práci a jak na toto období vzpomínáte?
Epidemii koronaviru jsem zažil v jedné z největších laboratoří v ČR. Jazykem naší mládeže – byl to mazec. Byli jsme prakticky první laboratoří, která se diagnostikou SARS-CoV-2 zabývala. Synlab má spádovou oblast prakticky celou ČR (včetně Příbramska a Dobříšska). Tisíce vzorků denně jak od ambulantních pacientů, tak z několika lůžkových a poměrně velkých zařízení, jako je například nemocnice Jilemnice, Pod Petřínem či Mělník. Od té prvotní fáze chaosu a improvizace, přes fázi nadšení, až po fáze rutiny a vyhoření… prostě jako každý, kdo to ve zdravotnictví zažil. Všude covid oddělil zrno od plev. Našli se i zajímavé situace. Na covid jsme testovali národní i klubové fotbalové i hokejové týmy. Kolik zvučných jmen jsem poslal do karantény (s úsměvem). Osobní setkání s hráči Arsenalu. Ty tisíce testů našich olympioniků. Přesto jsem rád, že je to pryč.

Myslíte si, že nás v dohledné době čeká další významná vlna epidemie, nebo již máme nad koronavirem vyhráno?
Raději bych již žádnou neabsolvoval. Hlavně bychom měli k virům přistupovat racionálně bez emocí. Ono, jestli je epidemie nebo nikoliv, je o tom, zda se dosáhne v číslech laboratorně potvrzených případů „úředně nastavené“ hranice.

Ke své práci používáte řadu drahých diagnostických přístrojů. Jak se proměnila práce mikrobiologa od dob, kdy jste studoval na univerzitě?
Ano, to je moc zajímavá otázka právě pro mě. Mou největší specializací je bakteriologie. Celoživotně se nejvíce zabývám antimikrobní (řekněme antibiotickou) terapií nemocničních infekcí. A právě zde prodělala mikrobiologická diagnostika neuvěřitelný pokrok až revoluci zavedením přístroje hmotnostní spektrometr (MALDI TOF). Nově jeden takový přístroj máme v laboratoři. Princip je trochu složitější, nicméně dopad na identifikaci patogenů je zásadní. Nyní jsme doslova za pár hodin od dodání vzorku do laboratoře schopni identifikovat původce infekce. Nasadit správná antibiotika mnohem dříve je pak pro osud kriticky nemocných pacientů rozhodující.

Jak se v této technicky vyspělé době pozná rozdíl mezi průměrným a špičkovým mikrobiologem?
V naší laboratoři máme jen ty druhé. Ale v průběhu života jsem potkal i ty první. Jako v každém oboru lidského konání je hlavní rozdíl v nasazení, ochotě se vzdělávat, schopnosti předvídat a komunikovat s kolegy z klinických oborů. Jako všude je důležitá zkušenost.

Nastoupil jste do pozice primáře. Máte ambice v rámci oddělení něco měnit, nebo spíše pokračovat v trendu svého předchůdce?
Zde je na co navazovat. Pan kolega Ježek je přední český mikrobiolog. Vybudoval špičkové pracoviště a nastavil mu renomé jak v regionu, tak celorepublikově. Kromě provozování špičkové rutinní diagnostiky publikoval odborné články, dokonce se podílel na objevení jednoho bakteriálního kmene (Acinetobacter Schindlerii - pojmenovaný podle slavného českého mikrobiologa).
Můj přínos není tedy ve změně zaměření laboratoře, spíše v obohacení práce zkušenostmi z fakultních nemocnic a zahraničí, dále pak v zavádění moderních přístrojů.

I lékaři jsou jen lidé, a proto určitě i vy máte své koníčky, při kterých odpočíváte. Které to jsou?
Souvisí to právě z geografickou vzdáleností mého bydliště a pracoviště, která činní přesně 17 kilometrů. Většinu jízd do a z práce dávám na kole, když teda počasí dovolí (a letos se dalo jezdit každý den do půlky listopadu, a i v prosinci a teď v lednu jsem pár jízd dal). Jak stárnu, tak cyklistika je k tělu nejvíce šetrný pohyb. Pan primář interny, kolega Paďour, má pracovnu vedle mé a také jezdí na kole z Dobříše. Když se po konci pracovní doby potkáme vedouc kola – často si cestu na Dobříš ještě tréninkově prodloužíme po okolí – takzvaně ještě něco dáme. V protisměru potkávám tu a tam kolegu Fundu.

Stále ještě mám registračku a aktivně hraju za Sokol Dobříš floorbal, ale spíše chodím jen trénovat a na zápasy jsem víceméně rád za to, že hrají mladší. Kde mi již naštěstí registračka propadla, je tenis. V minulosti jsem se jako trenér tenisu také živil. Dnes trénuji maximálně svoje děti a chodíme hrát za účelem vytvoření žízně, a to hlavně v létě. V zimě, protože Šumava je blízko, jsou o víkendech hlavní běžky.
Příležitostně hraji na kytaru, to mě naučil táta. Ale kdo mě zná, ví, že mou vášní je četba historické literatury, sledování historických filmů a prozkoumávání historických opevnění.