Novoroční předsevzetí, většinou jen pohádka s rychlým koncem

Ono to totiž moc nefunguje, teda alespoň u mě. Mnoho lidí si naloží na své bedra plno úkolů s dobrými úmysly a slibují sami sobě hory doly. Skoncujeme se sladkým, přejdeme na zeleninu, budeme pravidelně cvičit a konečně přečteme tu tlustou knihu, co jsme po ní toužili, ale zatím se na ni práší na nočním stolku.

Jenže, jak dlouho nám předsevzetí vydrží? Ještě 2. ledna je člověk unavený po oslavách, na 3. ledna si „dá pauzu, aby si opravdu odpočinul před pořádným začátkem“. A pak se pomalu plíží pondělí, tak si řekne, to je přece ten ideální den na začátek něčeho nového. A uplyne týden a zjistíme, že jedeme ve starých kolejích.

Realita je taková, že naše předsevzetí často přežijí zhruba stejně dlouho jako vánoční stromeček v přetopeném obýváku. Prvotní nadšení vyprchá a místo ranního běhání si raději přispíme. Kniha na nočním stolku se přemění zpátky na elegantní podložku pod hrnek... a najednou je konec ledna.

Sám vím, jak takové sliby vypadají. Několikrát jsem přestával kouřit a o silvestrovské noci típnul poslední cigáro, abych po pár měsících a někdy už týdnech znovu začal. A o to ještě více, jako bych potřeboval dohnat tu absenci nikotinu. Pochopil jsem, že na to mám slabou vůli a nebudu to pokoušet. Sám sobě a vlastně i nahlas jsem kolikrát říkal: „Však jednou určitě s kouřením praštím!“ Však jo, a bylo to v tom duchu, že prostě všechno jednou končí. Je to již čtyři roky, co jsem přestal kouřit, a nebylo to žádné předsevzetí.

Podle průzkumů jsou novoroční předsevzetí tradicí v mnoha zemích Evropy a Češi náleží mezi národy, kde jsou rozšířená silně. Podle zpravodajského portálu idnes.cz si předsevzetí dává kolem 80 procent lidí a to nejčastěji právě s příchodem nového roku. Ale jak už víme z vlastních zkušeností a průzkumy to potvrzují, více než polovina (56 %) lidí předsevzetí nedodrží. Často ho přestanou plnit hned v počátku ledna.

No, ale jesli to někoho baví, ať si klidně dá zase příští rok naprosto stejná předsevzetí!