Noc s muži v černém

Spolu s hlídkou městské policie Dobříš se zúčastnila sobotní noční služby i redaktorka našeho portálu. Za umožnění této akce děkujeme Ing. Čermákové, radní pro bezpečnost, stejně jako strážníkům Václavu Svobodovi a Zdeňkovi Petákovi za jejich vřelý a vstřícný přístup.

Zhruba v půl osmé vyrážíme na pravidelnou pěší obchůzku. Ke dvoučlennému týmu strážníků, se kromě mé maličkosti, přidává také velký černý knírač Paganini. Dříve než stihneme opustit náměstí, jsme přivoláni k incidentu na veřejných záchodcích. Ten však proběhl zřejmě již během odpoledne, teď již nezbývá než zmapovat situaci a posčítat vzniklé škody – přímotop vytržený ze zdi a všudypřítomný nepořádek.
Dále se vydáváme na rutinní okruh, který pro policisty znamená povinnost zkontrolovat problematická místa, případně uzavřít na noc některé prostory, které byly dříve v noci devastovány, či zde probíhaly výtržnosti. „Ve středu města a přilehlých ulicích se tak snažíme předcházet nežádoucím činnostem v rámci prevence kriminality,“ vysvětluje za chůze Bc. Václav Svoboda, který v temných zákoutích nepřestává sledovat nejen okolí, ale i reakce svého čtyřnohého parťáka.

Zamykáme Kopáčkovo tržiště a svižným krokem se blížíme ke kinu. Přestože chumelí a pocitově je mrazivo na zdejším hřišti se ve tmě rýsují obrysy postav. Ačkoli se zdá, že je vše v pořádku, trochu si na ně posvítíme. Jak se dalo čekat, jedná se o partičku teenagerů s menším psem na vodítku. Ve světle baterky se objevuje na lavičce v těsné blízkosti chlapců skvrna od čerstvé krve. Jako vysvětlení kluci udávají, že krev zde zůstala po kamarádce, která si sama způsobila zranění kousnutím do rtů a krev se slinami vyplivla na lavičku. Kamarádka se v prostoru hřiště už nenachází, jméno dívky neznají, mladíci nejsou zranění, chovají se slušně, a vzhledem k jejich psovi na vodítku lze situaci i přes krev na lavičce vyhodnotit spíše jako večerní venčení psa než riziko.

Vracíme se oklikou pro služební vůz, abychom popojeli na Větrník, i zde při obchůzce nezjišťujeme nic podezřelého, a tak po uzamknutí hřiště odcházíme. Vůz necháváme v jedné se zapadlých uliček a pěšky pokračujeme na kontrolu parkoviště u Lidlu. Vládne tu čilý nákupní ruch a téměř padesátikilový Paganini přitahuje zvědavé pohledy zákazníků.

Nádražní budova Českých drah, kam přecházíme vzápětí, působí téměř opuštěně – až na pár osob postávajících u automobilu nedaleko. Že by čekali na vlak? Při příchodu policistů prostor opouští a odjíždějí. Kontrolujeme několik prázdných nádražních budov, zjišťujeme otevřená okna a nedávný neoprávněný pohyb, či spíše pobyt, osob uvnitř. V koutě stojící láhev od ředidla podává jistou informaci o zdejším nocležníkovi. V tuto chvíli je ale budova prázdná. Pro strážníky jasný pokyn k ještě častější kontrole a obezřetnosti v této lokalitě. Navíc při průchodu temnými částmi za kolejištěm Paganini avizuje něco, co našim lidským smyslům uniká. Nic však nenacházíme.

Poté následuje uzamykání hřbitovů (odkud před nedávnem zmizel měděný okap) a skateparku. Nikdo se zde nenachází, a tak se bez otálení přesunujeme skrz areál 2. ZŠ, kolem „umělky“ na Komenského náměstí a kolem Modré kočky zpět k vozu zanechanému před skateparkem. Ačkoli hodiny ukazují, že do půlnoci je ještě daleko, z terasy občerstvení na fotbalovém hřišti se už ozývá veselý hlahol. Vracíme se do středu města a vydáváme se na kontrolu skautské klubovny u Papeže. Krásné místo, které by snadno mohlo přilákat někoho ke svému osídlení.

Poté přejíždíme do chatové oblasti u Svatého pole, v katastru Dobříše. Vůz opět necháváme v uctivé vzdálenosti, tentokrát nejen kvůli nevzbuzení nežádoucí pozornosti, ale i z důvodu špatného stavu příjezdové cesty. Silně chumelí a vykračujeme bílou tmou mezi polem a lesíkem, když Paganini strhne psovoda z cesty směrem k houštině. Strážníci okamžitě rozsvěcují baterky. Na první pohled není lidským očím nic zřetelné – keř, sníh, stopy na zemi žádné – ale Paganini si svůj dojem z něčeho nekalého nenechává vymluvit. Vše trvá pouhých pár vteřin a na výzvu strážníků vystupuje zpoza hustého porostu muž s batohem. Psovod ho vyzývá ke spolupráci a sejití z houštin na polní cestu. Zdá se, že muž výzvy uposlechne, náhle se však rozbíhá směrem k chatové oblasti. Paganini má „kšeft“. Vyráží kupředu a snadno svým zákusem a vahou muže zastavuje. Snažím se fotit, ale vše se sbíhá příliš rychle a promrzlý fotoaparát spolupracuje až s křížkem po funuse. Teprve ve světle blesku, který osvítí prostor, si všímám, že muž je oblečen v ringoobleku a dochází mi, že se jedná o tzv. aktivizaci sl. psa. Ten bravurně zadrží lumpa ještě jednou, tentokrát při jeho útěku na pole a dovede ho až k autu, kde proběhne osobní prohlídka. „Aktivizací sl. psa se rozumí udržovat připravenost sl. psa pro praktické nasazení i v reálném výkonu služby, nejen při výcviku na cvičáku“ vysvětluje psovod. Pes se musí naučit být stále ve střehu a správně reagovat, někdy na jeho včasné reakci může záviset lidský život,“ vysvětluje zkušený psovod Václav Svoboda.

Aktivizace rozhodně zapůsobila, následná obchůzka chatové oblasti probíhá z pohledu Paganiniho jako opravdová bojovka. Po celou dobu nasává vzduch zprava i zleva, vyhodnocuje a je jasné, že mu neunikne ani myš.

Hurá! Konečně zase na chvíli v teplém voze. Přejíždíme na průzkum dalšího neobydleného objektu. I tady zjišťujeme zajímavé poznatky. Někdo si tu zařizuje útulný byteček. Postele, peřiny, skříně, ale zima horší než v iglú.

Znovu projíždíme vozem celé město a popravdě těším se na noční kávu a strážníci na svačinu ve stanici. Zatím Dobříš znovu ožívá, do rána sice ještě daleko, ale před jednou z problémových restauračních provozoven se začínají srocovat téměř davy. Opravdu se všechny tyhle taxíky uživí? To zjistím nejspíš příště, pro dnešek mi služba stačila.