Nízkoprahové centrum na Rynečku je v provozu téměř rok

Nízkoprahové denní centrum na Rynečku je v provozu skoro rok. Jak ten rok hodnotíte?

Výstavba nového zařízení byla krok dobrým směrem. Přes určitou počáteční nevoli a těžkosti se podařilo uskutečnit záměr, který se ukazuje jako životaschopný a posouvá úroveň sociálních služeb ve městě na zcela jinou úroveň.
I díky novým prostorám a lepšímu zázemí pro zaměstnance se nám podařilo stabilizovat tým pracovníků. Předchozí pracoviště v centru města v blízkosti Zámečku bylo skutečně nevyhovující a podepisovalo se to i na zvýšené fluktuaci personálu.

Lidé si občas stěžují, že bezdomovce v přilehlých ulicích potkávají, že posedávají na zastávkách a shromažďují se v okolí obchodů. Jaký je váš názor?

Podle průzkumů je v Příbrami něco přes padesát osob bez přístřeší. Je proto poměrně logické, že jsou (a budou) ve městě vidět. V našem Centru se jich shromažďuje hodně. A to přes den i v noci. Například v zimním období chodilo přes den průměrně 18 lidí a přespávalo 20. Teď, když je venku hezky, tak jich dochází a přespává asi dvě třetiny oproti zimě. Ti, kteří se potulují po ulicích, jsou zpravidla ti, kteří k nám z nějakého důvodu nechtějí.
V lokalitě Rynečku je více míst, u kterých, nebo kvůli kterým, se tu koncentrují různé typy lidských existencí. A tím rozhodně nemám na mysli prodejnu točené zmrzliny.

Proč do nízkoprahového centra někteří bezdomovci nechtějí chodit?

Protože je tam nastavený dost přísný režim. Nesmí pít alkohol. Přes den nesmí do lůžkové části. Také na ně svou pozornost zaměřují sociální pracovníci, kteří mají v popisu práce rozkrývat životní situace klientů a hledat řešení jejich nedobrého společenského statusu. To se některým klientům nelíbí. Nechtějí svůj život měnit, protože se buď změny bojí, nebo jim je zkrátka takhle dobře. Takové ale, lidově řečeno, „nenecháme na pokoji“. Hledáme cesty a možná řešení.
Kolegové ze Střediska terénních služeb ve spolupráci s Městskou policií a Asistenty prevence kriminality denně kontaktují právě ty „pouliční“ bezdomovce a snaží se je přesvědčit, aby využili služeb Nízkoprahového denního centra. Cílem je jak pomoc jednotlivci, tak hlavně zajištění bezpečí a klidu pro ostatní občany města.

Občas je vidět, jak někdo za plotem hrabe listí nebo seče trávu. To dělají klienti dobrovolně nebo mají nějaký rozpis služeb?

To je tzv. aktivizační činnost. Za práci dostávají kredity, které pak mohou vyměnit za cokoliv, co je v rámci služeb střediska zpoplatněné – například nocleh, nápoje, praní prádla atd. Je to podle mě dobrý způsob, jak vést klienty k zodpovědnosti a uvědomění si významu práce. Dodávám, že je to dobrovolné.

Závěrem. Je něco, co by lidé měli v souvislosti se sociálními službami poskytovanými vaší organizací vědět?

Víte, docela mne fascinuje, jak velká pozornost je společností i médii věnována právě bezdomovcům. Podívám-li se na naše služby například z ekonomického hlediska, tak provozování „nízkoprahu“ činí v nákladech necelá čtyři procenta z našeho rozpočtu. Provozujeme i obrovské služby jako je Domov seniorů nebo Pečovatelská služba. Máme Azylový dům nebo Dětské skupiny. To všechno, spolu s Poradnou, Záchytkou a Aktivizačními i terénními službami je veliký komplex, který je součástí propracované koncepce sociálních služeb města. Počet osob – klientů, kterým denně poskytujeme nějaký druh služby, jde do tisíců. A rozhodně nejde pouze o bezdomovce.

Mgr. Jan Konvalinka bude hostem našeho chatu v pátek 1. června od 9 hodin. Informace a možnost položit své otázky naleznete ZDE.