Nevidomý masér: Při vážné autonehodě přišel o zrak, chuť i čich. Chuť do života ale neztratil

14. října 2019 (06:16)

Zatímco spousta lidí by to psychicky nezvládla, Jiří Oktábec se s nepřízní osudu dokázal obdivuhodně vyrovnat a úsměv z tváře mu nikdy nezmizel.

Ve svých pětadvaceti letech měl těžkou autonehodu. Utrpěl mnohačetná poranění hlavy. Přišel o zrak, čich a chuť. Dnes je Jiří Oktábec (47) vyhledávaný masér, má spoustu přátel a těší se ze života.

O jeho životním restartu jsme si s ním povídali v jeho masérském studiu na jedné z příbramských poliklinik.

Kdo vám v těch nejtěžších chvílích nejvíce pomohl?
Tehdejší partnerka, její a moje rodina. Těm jsem hodně vděčný, byl jsem na tom špatně, moje poranění byla vážná. Prošel jsem také psychoterapií, aby se nedostavila posttraumatická stresová porucha.

Jak bylo těžké naučit se soběstačnosti?
Šlo to docela dobře. Soběstačnost, prostorovou orientaci a chůzi s bílou holí mě učili v jedné organizaci. Začal jsem postupně doma. Naštěstí jsem byl zvyklý si doma uklízet, takže to tam dobře znám. Nemám to teď sice tak rychle, ale udělám to bez problémů. Jídlo si také sám obstarám. Nevařím omáčky, ale jednodušší jídla ano.

Kromě zraku a čichu jste ztratil i chuť
Chuťové pohárky na jazyku mi sice fungují, cítím slané, sladké, kyselé, ale více už rozpoznat nedokážu. Proto si také nevařím složitější pokrmy. Nerozpoznám například jednotlivá koření v omáčkách, každé jablko mi chutná stejně. Jsem teď takový vděčný strávník.

Jaké jste měl záliby dříve a jaké máte nyní?
Hrál jsem hokej, fotbal, tenis. To teď nemůžu. Chodím ale plavat, zaběhat si, když je s kým. Rád chodím na výšlapy do Brd. Kamarádky se občas bojí, že se v lese ztratíme, ale to se nikdy nestalo, mám dobrý orientační smysl. Mou velkou zálibou byla meteorologie a astronomie. Rád jsem koukal do hvězd. Teď už se sice na hvězdy dívat nemohu, ale stále se o ně zajímám.

Pomáhají Vám moderní technologie?
Strašně moc. Mám na počítači i na mobilu speciální software pro nevidomé, který mi vše přečte. Mohu si naskenovat celou knihu. Takto komunikuji i s úřady. Naučil jsem se psát všemi deseti. Braillovo písmo sice umím, ale vůbec ho nepoužívám. Nemám žádné přátele se stejným handicapem.

Kde jste pracoval předtím?
V Dobříši na náměstí jsem měl prodejnu s potravinami a lahůdkami.

Proč zrovna masáže? Toužil jste masírovat i dříve?
Když jsem se uzdravil ze všech svých úrazů, říkal jsem si: Co bude dál? Doma jsem zůstat nechtěl, byl jsem zvyklý pracovat. Na jednom pražském rekvalifikačním středisku pro nevidomé mi nabízeli košíkařinu, keramiku a masérství. Vybral jsem si hned, i když jsem se předtím nikdy s masážemi nesetkal, maximálně se sportovními.

Vyhovuje Vám tato práce?
Do práce chodím s radostí, je mým koníčkem. Jsem hodně komunikativní a vyhovuje mi, že jsem mezi lidmi.

Jak reagují Vaši klienti, když zjistí, že nevidíte?
Často mi říkají, že by to na mě ani nepoznali. Ano, pohybuji se normálně, ale všimněte si, že vždy jdu od něčeho k něčemu. Pro nevidomé je nejhorší volný prostor, nedokážeme udržet přímý směr. Mně se jednou stalo, že když jsem přecházel vozovku, naboural jsem do auta. Dnes už naštěstí na přechodech bývají vyfrézované drážky a klapající signály.

Jak se dostáváte do zaměstnání?
Původně jsem jezdil autobusem. Bydlím v Obecnici, na autobusovém nádraží jsem tedy ještě přestupoval na městskou hromadnou dopravu. Teď jezdím s kamarádkou autem a jsem za to rád. Nádraží už ani neznám, poté, co ho zrekonstruovali.

Zpočátku se mnou do práce chodila trasérka. Vybírali jsme spolu nejschůdnější cestu. Ne nejkratší. Občas se mě udiveně kolegové ptali: „Kam jdeš?“ Musel jsem vysvětlit, že já to tady takto obcházím, protože kdybych šel tou nejkratší cestou, tak bych se neměl čeho chytnout. Horší je to na vesnici, tam tolik orientačních bodů není. Ale není to tak drastické.

Co bylo pro Vás na masážích nejtěžší?
Nic. Studoval jsem každý den od rána do večera, než jsem začal masírovat. Mám základy anatomie, patologie, chirurgie, psychologie, mikrobiologie. Vše v latině. Musím rozumět lékařům, abych dokázal přečíst jejich zprávy. Začalo mě to bavit, když jsem viděl, jak je organismus složitý. I ta zdravotnická latina mě bavila. Učil jsem se s chutí a šlo mi to. Pak jsem byl na praxi na jedné pražské poliklinice.

Zažil jste při masírování nějakou úsměvnou historku?
Jednou mi tu pán usnul tak tvrdě, že když jsem ho vzbudil, vůbec nevěděl, kde je. Seskočil z lehátka a bos, vysvlečen do půli těla, zamířil ke dveřím a chtěl odejít. Zavolal jsem na něj: „Kam jdete? Ještě musíme namasírovat krk.“

Říká se, že práce s lidmi není jednoduchá
Občas mě lidé dostávají do presu. Chtějí namasírovat, já mám plno a oni mě tlačí, abych je někam vtěsnal. A už jsem pod tlakem. Musím se ošidit na jídle, přidat na rychlosti, omezit svou přestávku. Někdy se stane, že nakonec ani nepřijdou.

Klienti se mi svěřují se svými problémy a chtějí po mě kus rady. Vyslechl jsem si spoustu lidských příběhů, někdy i tragických a smutných. Lidé jsou k sobě občas zlí i v rodině. Když se do ostatních příliš často vciťujete, musíte se toho také umět zbavit. Jinak jejich problémy nasáknete a pak se z toho zblázníte. Někdy jsem vyčerpán hned po prvním klientovi.

Důležité je také umět zareagovat na povahu klienta. Cholerikovi nemůžete narovinu říct, v jakém špatném stavu jsou jeho záda. Melancholik chce mlčet a být v klidu. Někdy je to složité odhadnout. Domů chodím unaven spíš duševně než fyzicky.

Setkal jste se s klientem, který se k Vám choval špatně?
Mám velmi málo zkušeností s klienty, kteří by se ke mně chovali špatně. Zřejmě mám talent přitahovat dobré lidi, nebo špatní lidé na masáže nechodí.

Jiří Oktábec má po těžké autonehodě sice spoustu jizev po těle, na duši však nemá ani jednu. Je rozený optimista, vždy pozitivně naladěn. Zatímco spousta lidí by to psychicky nezvládla, on se s nepřízní osudu dokázal obdivuhodně vyrovnat a úsměv z tváře mu nikdy nezmizel.

„Chodí sem maminky s dětmi s kombinovaným postižením. To jsou teprve galeje. Před nimi smekám. Oproti tomu je to mé postižení hračka,“ dodává.

Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.

zdroj: pribram.cz

autor: mir