Nenech to být. Aplikaci proti šikaně využívají i děti na Příbramsku

Potupa, ponížení, strach. Oběti šikany zažívají těžké chvíle, přesto většinou mlčí. Jan Sláma, středoškolský student z Brna, se s šikanou také na škole setkal. Většinou z pozice mlčící většiny. Vždy, když se snažil zasáhnout a pomoci, sám se stával obětí. Tyto zkušenosti ho ovlivnily natolik, že se rozhodl tento problém řešit ve velkém. Se svými kamarády spustil před třemi lety projekt Nenech to být. A nabádá děti nejen v Česku, ale už i v zahraničí, aby o svém trápení nemlčely.

Do projektu je v tuto chvíli přihlášeno 22 příbramských škol, ze kterých bylo doposud dětmi nahlášeno 54 případů šikany. Nejvíce šikanovaných je v osmých třídách na základních školách.

Nenech to být funguje na principu on-line schránky důvěry, pomocí které mohou děti anonymně upozornit na problematické vztahy v kolektivu. Upozornění poté putuje do rukou metodika prevence, výchovného poradce či školního psychologa v závislosti na tom, koho škola při registraci určila. Následně může škola žákovi pomoci.

Aplikace se úmyslně neptá na agresora, ale na oběť šikany. Cílí tak na mlčící většinu, která bezpráví ve třídách často jen nečinně přihlíží. Nejvíce oznámení chodí z Prahy a Brna a většinou je zasílají spolužáci obětí, hlavně dívky.

Tradiční šikanu velmi často doprovází kyberšikana. Podle průzkumu z května loňského roku s ní má zkušenost pět ze sedmi dotazovaných příbramských základních škol. S touto novodobou formou šikany se nesetkaly pouze místní základní umělecké školy, všechny ostatní přiznaly, že tento problém již v minulosti někdy řešily. Díky regulaci používání mobilů ve školách dochází ke kyberšikaně většinou v mimoškolním čase, odtud se však lehce problém přenáší i do školních lavic.

Kyberšikana se dnes týká převážně dětí a mladistvých, kteří s technologiemi umí zacházet, mají tendenci upevňovat své postavení, uspokojují svoji potřebu – upoutat pozornost. Útočník si svou oběť může najít kdykoli a kdekoli, za spolupachatele se považují i šiřitelé zprávy na netu. Ti znásobí dopad útoku na oběť a mohou tím více uškodit, než samotný útočník. Obět může být i náhodná. Ve virtuálním prostředí zůstávají uložené diskriminující materiály, které mohou kyberšikanu opakovaně rozviřovat. Za kyberšikanu se považuje i vyloučení z virtuální komunity, např. ze skupiny přátel.