Němec, běžec, manažer. A nový Příbramák. Ramon vysvětluje proč

ROZHOVOR

27. června 2026 (11:00)

Němec, běžec, manažer. A nový Příbramák. Ramon vysvětluje proč

foto: Ramon Döllekes / se souhlasem

Když se v Příbrami mluví o tom, že lidé odcházejí, málokdy slyšíme opačný příběh. A přitom existují. Jeden z nich se jmenuje Ramon Döllekes, je mu 38 let, pochází z Německa — a dnes žije přímo v Příbrami. Ne na okraji, ne „kousek od“, ale opravdu tady. A co víc: líbí se mu tu.

Do Příbrami přišel kvůli práci. Zůstal kvůli životu, který tu našel.

Jeho firma přesunula výrobu do Příbrami a Ramon se rozhodl jít s ní. „Byla to příležitost žít v novém prostředí, nasbírat zkušenosti a rozvíjet se profesně i osobně,“ říká. A jak dodává s úsměvem — rozhodnutí nelituje.

„Žiji tady velmi rád.“

Ramon si Příbram oblíbil hlavně kvůli klidu a přírodě. Jako běžec oceňuje, že může vyběhnout prakticky odkudkoli a za pár minut je v lese. „Pocházím z velmi rovinaté oblasti, takže kopce a lesy kolem Příbrami si užívám o to víc,“ říká.

A není to jen o běhání. O víkendech vyráží na výlety, objevuje okolí a říká, že Příbram má mnohem víc, než si lidé uvědomují.
Brdy jsou pro něj doslova splněný sen — terény, které doma neměl, a které mu dnes dávají svobodu, prostor i motivaci. „Ať už běžím nebo jdu na túru, tady dokážu nejlépe vypnout a vyčistit si hlavu.“

Češi? Zpočátku rezervovaní, pak srdeční

Ramon popisuje českou mentalitu s nadhledem: „Lidé jsou trochu klidnější a uvolněnější než v Německu. A ano, někdy jsou na začátku uzavřenější — ale jakmile je člověk pozná, jsou velmi srdeční.“

A jak se tu cítí on? „Od začátku jsem byl přijat přátelsky. Neměl jsem jedinou negativní zkušenost.“

Čeština? Výzva. Ale pokroky už jsou vidět

„Čeština není jednoduchá,“ směje se. „Výslovnost i gramatika jsou výzva. Ale učím se každý den a mám radost z každého malého pokroku.“ A že pokroky opravdu jsou, potvrzuje i on sám.

Běh jako životní filozofie

Ramon běhá hodně. Opravdu hodně. Jeho tréninkový týden by položil i některé profesionály: intervaly, tempové běhy, dlouhé nedělní trasy 30–45 km. A výsledky? Půlmaraton v Praze za 1:18, maraton v Hamburku za 2:47. A pak ta „šílenost“, jak sám říká: spontánní běh z Příbrami do Prahy. Sám. Jen tak.

„Běh mě naučil trpělivosti, disciplíně a tomu, že vzdát se není možnost. To platí i mimo sport.“

A teď to nejdůležitější: chce tu zůstat?
„Momentálně se tu cítím velmi dobře. A dokážu si představit, že v České republice zůstanu natrvalo.“

A české jídlo? Tady má Ramon jasno

Když přijde řeč na českou kuchyni, Ramon se směje. „Nejraději jím svíčkovou nebo guláš. Mám rád vydatná jídla, i když bych si někdy přál mít na talíři trochu víc zeleniny,“ říká s nadsázkou. Tradiční české chutě si oblíbil stejně rychle jako místní pivo.

Tak tedy pivo? Tady má Česko jasný náskok

A pak přichází otázka, která rozhoduje o všem: české, nebo německé pivo? Ramon se směje: „To není fér otázka. I v Německu je skvělé pivo. Ale od té doby, co žiju v Česku, musím přiznat: čerstvě načepované české pivo se těžko překonává. Tady má Česká republika jednoznačně navrch.“

A tím je to dané. Někdy stačí jedno pivo, aby člověk věděl, že je doma.