Nejhorší je nejistota, říká lékař, který se stará o pacienty s koronavirem

Z bývalého oddělení interny příbramské nemocnice vzniklo před několika týdny speciální oddělení, které se stará pouze o pacienty s prokázaným koronavirem, nebo s vážným podezřením, kteří jsou zde v izolaci. Na standardní oddělení jsou přeloženi až po testu, který prokáže, že nejsou nakaženi onemocněním covid-19. Vedoucím lékařem tohoto oddělení je MUDr. Jan Horník, který nám odpověděl na otázky, které se týkají koronaviru a jeho zkušenostech s ním.

Několik případů nákazy koronavirem se objevilo již i v příbramské nemocnici. Je něco, co Vás na průběhu nemoci překvapilo?
Já myslím, že nás nepřekvapilo nic, protože onemocnění probíhají tak, jak jsou popisována v zahraniční literatuře, ale i dle zkušeností z českých pracovišť. Jsou pacienti s lehkým, středně těžkým a těžkým průběhem. Ty průběhy nemoci jsou opravdu zatím typické.

Existují nějaké nejčastější symptomy, podle kterých lze onemocnění poznat?
Kromě horečky, která je všude popisována jako příznak akutního onemocnění dýchacích cest, je relativně specifickým příznakem zhoršující se dušnost, tedy dechové obtíže. Mohou trvat i několik dní. Přivolaný lékař nebo záchranná služba má možnosti, jak poznat, jestli jsou tyto obtíže závažné a u koho je lze vyřešit relativně snadno, například v domácím léčení.

Pro dnešní den je v ČR hlášeno 88 případů úmrtí v souvislosti s onemocněním covid-19. Jsou tato čísla významně odlišná od viru chřipky?
Těžko říci. Celá republika se brání proti epidemii covid-19 a dělá řadu opatření. My můžeme pouze spekulovat o tom, co by se dělo, pokud by tato opatření neproběhla. Naproti tomu u chřipky žádná opatření neprobíhají. Lidé chodí do kin i divadel a v době chřipkové epidemie navíc i vrcholí společenská sezóna. Pak je otázkou, jestli bereme chřipku jako takovou, protože mnoho lidí chřipkou označuje jakýkoliv zánět dýchacích cest. V České republice ale každoročně umírá 150 – 200 lidí na prokázanou chřipku. Ale z výše uvedených důvodů je těžké tyto nemoci srovnávat.

Dají se s dnešními zkušenostmi tyto nemoci porovnat?
Jsou jiné. Chřipka zpravidla proběhne jako akutní onemocnění s vysokými horečkami, které se může zkomplikovat bakteriálním zánětem plic nebo se zhorší chronické onemocnění pacienta jako cukrovka, srdeční selhání, chronické plicní nemoci a jiné. Covid-19 probíhá tak, že u pacientů, kteří mají závažná dlouhodobá onemocnění, mohou být tato onemocnění stabilní. Dochází ale k poruše plic, a proto od začátků příznaků do stavu, kdy je třeba umístit pacienty na umělou plicní ventilaci, může proběhnout relativně dlouhá doba. Jen zlomek případů chřipky vyžaduje umělou plicní ventilaci, u covid-19 je toto číslo podstatně vyšší. Léčba také trvá mnohem déle.

Jaký je Váš názor na postupné promoření obyvatel, o kterém uvažuje vláda? Je to podle Vás dobrý nápad?
To nikdo neví. To, jak dlouho si tělo udrží protilátky, které by chránily před opakovaným onemocněním, nikdo neví. Spekuluje se od půl roku po rok a půl, až dva roky. Jedná se ale o spekulace, které jsou založeny na podobnosti s jinými viry. Pandemie běží zhruba 4 měsíce, takže v tuto chvíli opravdu není nikdo schopný říci, jak může takové promoření fungovat.

Jste vedoucím lékařem oddělení, které se stará o pozitivní a podezřelé pacienty. Co je na této práci nejtěžší?
Nejhorší je nejistota, zda bude dost ochranných pomůcek i do budoucna. Teď je jich relativně dost, ale nikdy nevíme, kdy je vyčerpáme. U pacientů s onemocněním covid-19 je ta spotřeba opravdu vysoká. Nechceme ohrozit personál, který nejen, že by mohl vypadnout z práce a tedy péče o ostatní, ale především proto, že je to vůči zdravotníkům neslušné.

Máte z viru Vy osobně strach?
Ne, zatím nemám.

Proč si myslíte, že se v ČR zatím daří s virem bojovat a nenastal u nás scénář jako v Itálii, Španělsku nebo dalších zemích?
To je otázka pro sociology, politology, epidemiology a ekonomy do dalších měsíců a možná i let. To, co se skutečně se stalo, se nyní teprve objevuje. Můžeme tak pouze spekulovat například o tom, že Česká republika zareagovala na situaci relativně rychle. V době, kdy se už v Itálii mluvilo o onemocnění, byli lidé u nás již varováni před pobytem v Itálii. A to bylo v době, kdy onemocnění bylo pro nás ještě pocitově vzdálené. Lidé také poslouchají, když jdu po ulici, tak mají opravdu všichni roušky. Uvidíme, s čím přijdou studie, kterých bude určitě mnoho.

Co byste vzkázal z pozice lékaře čtenářům?
To, co radím všem, kteří onemocní nějakou infekční nemocí. Nebojte se, myjte si ruce a dodržujte zdravá a rozumná opatření. Myslím, že tak, jak jsou nyní nastavena, jsou celkem smysluplná. Takže dodržujte hygienu, nekýchejte ani neprskejte na ostatní a dodržujte to, k čemu nás nyní nabádají zákony.